Až poletíte z Nového Yorku do Liptákova, poletíte nad místem, kterému moje matka říká Marta Sviňák. Martha’s Vineyard leží severovýchodně od New Yorku ve státě Providence a pozornost mojí matky k němu přitáhla nějaká letecká havárie, o které četla před letem přes Velkou louži. Ale necháme letadla létat či padat a podíváme se na mořskou hladinu a občas bohužel i pod ní. Pokračování textu Nantucket Station
Archiv štítku: usa
Letci z Tuskegee – v amerických stíhačkách za druhé světové války skutečně excelovali černoši
Členové populárního uskupení letců z Tuskegee byli první černí piloti sloužící v americké armádě. Nezapomínejme, že šlo o 40. léta minulého století, tedy o dobu, kdy hlavně na jihu USA panoval tvrdý rasismus a černoši byli považováni za podřadnou rasu, která neměla stejná práva jako bílí Američané. Označení jednotky pochází z názvu místa, kde byli černí letci vyškoleni. Většina z nich se učila létat na letištích v Tuskegee v Alabamě. Bylo to místo, kde se jim dostalo jejich primární letecké vzdělání, většinou šlo o dvouplošníky. Na “Tuskegee Army Air Field” letci prošli základním a pokročilým leteckým výcvikem.
V březnu 1941 začala pomalu vznikat 99. Fighter Squadron, první černá letecká a stíhací jednotka. Až do jara 1943 trvalo, než se 99. peruť dočkala nasazení v Africe a vstoupila do bojů. Létali na strojích P-40 a byli začleněni do svazu, který byl jinak složen z váhradně bílých jednotek. Už tehdy se ukázalo, že tvrzení některých velitelů, že černoch nemůže létat a plnit ložitější úkoly, je zcela zcestné. Později na jaře roku 1943 se stíhači z Tuskegee přestěhovali ze severní Afriky do Itálie. V lednu 1944 99. peruť sestřelila 13 nepřátelských letadel nad městem Anzio, a to za dva dny.
Mezitím, po dokončení výcviku, byla nová 332. Fighter Group, která se skládala ze tří stíhacích perutí, rovněž nasazena do Itálie. V lednu 1944 začala létat na P-39 a o měsíc později přišla první bojová mise. Přichází změna strojů na P-51 Mustang a černá letci začínají plnit nebezpečné mise, například doprovázejí bombardéry i na nepřátelské území, a to včetně Německa. V červenci 1944 se 99. Fighter Squadron připojuje k 332. skupině modernizované na P-51 a také doprovázejí bombardéry nad území Říše. V té době byly všechny čtyři černé stíhací perutě spolu.
Každá peruť má své vlastní bojové označení na trupu letadel. 332. peruť má červený ocas a tak se stala známou jako “Red Tails”. Mezi červnem 1944 a dubnem 1945 Red Tails nalétali přes 311 bojových misí. To zahrnovalo 179 doprovodů bombardérů, kde ztratili celkem pouhých 27 bombardérů, které měli nastarosti. Počet bombardérů ztracených ostatními skupinami stíhaček byl v průměru 46. Černí piloti excelovali, soustředili se na cíl, nechtěli sestřely ale zajímala je hlavně ochrana svých svěřenců.
Hoši z Tuskegee přesto sestřelil celkem 112 nepřátelských letadel. Žádný z pilotů nedosáhl pěti sestřelů, které by z něho udělaly eso, ale 95 z nich získalo ceněné vyznamenání Distinguished Flying Cross. Na jejich nejslavnější bojové misi doprovázeli bombardéry B-17 do Berlína. Tři z pilotů sestřelili během této mise německé proudové letouny, 332. stíhací skupina tak získala Distinguished Unit Citation, vyznamenání udělované elitním jednotkám.
Nejslavnějším z Tuskegee party byl plukovník Benjamin O. Davis, Jr., absolvent West Pointu. Během války Davis velel 99. stíhací peruti a později celé 332. Fighter Group.
Černí piloti dokázali, že mohou v klidu zastávat prestižní velitelská místa a jejich svěřenci splní i ty nejtěžší úkoly. Černoši z Tuskegee byli známí a jejich úspěchy pomohly v boji za rovnoprávnost černé rasy v Americe.
Příběh USS Liberty
Krátké shrnutí příběhu USS Liberty a incidentu, který se odehrál během Šestidenní války v roce 1967.
V USA našli v lese opřenou 125 let starou winchesterovku
Puška, vystavená pro všechny ty roky slunci, větru, sněhu a dešti, byla nalezena opřená o strom v americkém národním parku (konkrétně šlo o Great Basin National Park). Jako by si jí někdo odložil před chvilkou. Popraskané dřevo pažby, zvětralé, a zrezivělá hlaveň byly ukryty za jalovcem, proto zůstala puška ukryta před pohledy turistů.
Na pušce je vyryto “Model 1873″, jde o tenkrát velmi moderní a používanou opakovačku. Ale detailní historie této pušky je zatím neznámá. Winchesterovy záznamy neuvádějí, kdo koupil pušku ze skladu, nebo kam byla poslána. Winchester Model 1873 drží přední místo v západní historii a tradici. Pušky jsou označovány jako “zbraň, která to vyhrála na Západě.” Celkem bylo vyrobeno 720 610 kusů mezi lety 1873 a 1916, kdy výroba skončila. Jen v roce 1882 (což je i rok výroby lezené pušky), bylo vyrobeno více než 25 000 těchto zbraní.
Prohlédněte si 1000 starých fotek amerických indiánů
Pokud vás zajímá historie amerických domorodců, tedy Indiánů, podívejte se na Pinterest, kde je k nalezení nástěnka s více než tisícovkou opravdu hodně starých fotek. Je to nádhera.
5 zajímavostí o útoku na Pearl Harbor a USS Arizona
Nedávno jsme si připomněli výročí japonského útoku na Pearl Harbor. Američané si 7. prosinec pravidelně připomínají a díky tomu jsem objevil článek o pěti zajímavostech, týkajících se právě Pearl Harboru a lodi USS Arizona, která byla japonským náletem potopena. Určitě se podívejte na celý text (viz odkaz na zdroj dole), já zde jenom vyjmenuji stručně body, na které autor článku upozornil.
- Na USS Arizona zahynulo 23 bratrských dvojic nebo trojic. Celkem na lodi v době útoku sloužilo 37 bratrských párů nebo trojic. Celkem šlo o 77 mužů, z nichž bylo 62 zabito. Pouze jedna bratrská dvojice útok přežila kompletní, šlo o Kennetha a Russella Warrinerovi. Kenneth byl mimo loď na cvičení s San Diegu a Russell byl těžce raněn, ale přežil.
- Americké ztráty při útoku na Pearl Harbor byly z poloviny tvořeny obětmi z USS Arizona. Na lodi zemřelo také všech 21 členů lodní kapely. Hudebníci byli totiž v době útoku na palubě a chystali se hrát k rituálu vztyčování americké vlajky.
- V době útoku na USS Arizonu měla loď plné nádrže, chystala se totiž později v prosinci 1941 na dlouhou cestu. Většina paliva shořela při útoku, ale z potopené lodi pak pohonné hmoty unikaly sedmdesát let. Dodnes je možné v okolí vraku pozorovat pozůstatky této ropné katastrofy. Říká se jim “slzy Arizony” nebo černé slzy”. Kvůli dodržení piety (Arizona je vlastně hrobem i památníkem v jednom) neprobíhají žádné zásahy, které by měly zabránit pokračujícímu úniku malého množství paliva z lodi.
- USS Arizona slouží jako místo posledního odpočinku i pro námořníky, kteří nezemřeli přímo při útoku, ale i později po válce. Od roku 1982 jsou v památníků pohřbíváni veteráni, kteří na Arizoně sloužili.
- Z potopené lodi USS Arizona se stal památník až v roce 1958, kdy jeho zřízení posvětil president Eisenhower. A to za státní i soukromé peníze. K jejich výběru pomohl i zpěvák Elvis Presley svým benefičním koncertem. Vydělal 50 000 dolarů, což byla celá desetina peněz potřebných na otevření památníku v roce 1962. Každý rok památník navštíví asi milion lidí.
Zdroj: http://www.history.com/news/5-facts-about-pearl-harbor-and-the-uss-arizona
Jak se dnes na Pearl Harbor dívají Japonci?
Článek “In Japan, Pearl Harbor is seen as just another battle in a decades-long war” mě zaujal hlavně díky svému titulku. To, jak se na události z 7. prosince roku 1941 dívají Američané, je zřejmé. Na jejich základnu v Pearl Harboru na Havaji zákeřně zaútočili Japonci, potopili mnoho jejich lodí a zabili skoro dva a půl tisíce lidí, zejména vojáků. Japonci tak USA zatáhli do války. Tak nějak to vnímají Spojené státy americké a zbytek západního světa. Američané si tento den pravidelně připomínají a je pro ně důležitý. A nejenom pro ně, kdo ví, jak dlouho by trvalo, než by se Amerika vložila do války bez útoku na její území.
Zdroj fotky: japan-guide.com
Jak to prožívali a prožívají v Japonsku? Pro Japonce prý nebyl útok na Pearl Harbor začátkem války, ale prostým pokračováním konfliktu, který trval mnoho dekád. V roce 1853 totiž komodor Matthew Perry navštívil se svojí flotilou Tokijský záliv a nařídil místním, aby se otevřeli obchodu s okolním světem.
Do té doby byl v Japonsku obchod se světem trestným činem trestaným smrtí. Pak byl pro změnu problém držet krok se západní konkurencí. Chyběly přírodní zdroje, ty Japonsko muselo dovážet ze Spojených států, Velké Británie, a Nizozemské východní Indie. Japonci dostali strach, že přijdou o svou po staletí budovanou nezávislost, začali chystat expanzi za surovinami na území, které ovládaly západní mocnosti. Z tohoto pohledu byla tedy válka s USA pro Japonsko nevyhnutelná.
Současné japonské učebnice o útoku na Pearl Harbor píší jen velmi málo. A když se autor zmiňovaného článku ptal Japonců, tvrdili mu, že o této události vědí jen velmi málo. Asi mnohem méně, než vědí Američané. Japonci vědí, že akci provedlo asi 100 letadel, byly provedeny dvě vlny bombových útoků z šesti letadlových lodí.
Mayako Shibata, vysokoškolská studentka, vyprávěla, že si nemůže vzpomenout, že by se někdy učil, proč vlastně k útoku na Pearl Harbor došlo. A že prý někdo z japonské vlády s tímto krokem nesouhlasil. A mnozí další oslovení japonští studenti a učitelé o tomto tématu vůbec nechtěli mluvit.
Japonci se vůbec špatně vyrovnávali s prohranou válkou. Teď je například premiér Abe obviňován, že se snaží přepisovat válečnou historii. A v kontroverzní svatyni Jasukuni jsou připomínáni japonští úředníci, kteří byli po druhé světové válce shledáni vinnými ze zločinů proti míru. Mezi nimi byl i Tojo, který schválil útok na Pearl Harbor. Po válce byl oběšen, teď je jeho památka stále častěji připomínána.
Zmíněné svatyni dominuje stíhačka Zero (tak jí nazývali Američané, správné japonské označení je Mitsubishi A6M), symbol japonského válečného umění ve druhé světové válce. Na stěnách jsou obrazy uzkazující heroické výkony japonských pilotů, často jsou znázorněny sestřelená americká letadla. Ano, toto je místo, kde jsou prezentovány oficiální japonské pohledy na desítky let válčení se západními mocnostmi.
Údaje a informace budí dojem, že Japonsko bylo k válce s USA donuceno. Američané prý po Japonsku požadovali bezpodmínečné stažení z Číny a dalších teritorií. Jednání se nedařila a Japonci pod tíhou ropného embarga museli jednat. Byli tlačeni do kouta a vlastně neměli jinou šanci, než situaci řešit silou. Celé to vypadá tak, že Japonci byli do války vlastně šikovně vmanipulováni.
Bílému domu šlo prý hlavně o to, aby Japonsko dotlačil k prvnímu úderu. Prezident Roosevelt prý nařídil svým lidem, aby se připravili na překvapivý útok, který by měl přijít 1. prosince.
A jak si vůbec mohli Japonci myslet, že zvítězí ve válce se Spojenými státy, které byly průmyslově i vojensky mnohem silnější? Dělali si naději, že rychlým úderem ochromí americkou pacifickou flotilu a získají čas na to, aby mohli jako zdroj surovin využívat východní Asii. Tyto nápady byly předem odsouzené k nezdaru a není tedy divu, že se v Japonsku o útoku na Pearl Harbor příliš nemluví.
Zdroj: http://www.charlotteobserver.com/2014/12/06/5366389/in-japan-pearl-harbor-is-seen.html
Kolik amerických vojáků zemřelo v různých konfliktech?
Twitterový účet Českého rozhlasu upozornil na zajímavou “infografiku” ukazující počet mrtvých amerických vojáků v jednotlivých důležitých válkách a konfliktech.
Občanská válka přinesla skoro půl milionu obětí, následuje druhá světová válka se skoro třemi stovkami tisíc obětí. Vždycky jsem si myslel, že nejhorší byla co se týče obětí na životech pro Američany právě druhá světová válka. A že v Evropě během první světové války zahynulo “jenom” 50 000 Američanů? Tipoval bych víc.
I korejský a vietnamský konflikt nevypadají tak hrozivě. A co vy, tipovali byste přesně tohle pořadí?
Václav Havel bude mít bystu ve washingtonském Capitolu
První porevoluční československý a český prezident Václav Havel se dočkal velké pocty. 19. listopadu bude ve washingtonském Capitolu odhalena jeho bysta. Tohoto ocenění se mu dostalo díky zásluhám o pád železné opony před pětadvaceti lety. Havlova bysta bude umístěna po boku Winstona Churchilla, Lajose Kosuttha, Abrahama Lincolna a George Washingtona.
Zdroj obrázku: http://www.vhlf.org/havel-bust-in-the-capitol/
Autorem bysty je Lubomír Janečka (na obrázku), český umělec a emigrant, který byl českoslovenkým režimem donucen k opuštění republiky v roce 1984. Originál Havlovy bysty je umístěn ve Štrasburku.
Zdroj: http://www.speaker.gov/press-release/vaclav-havel-bust-will-be-dedicated-november-19
Věděli jste, že Japonci bombardovali USA?
Ano, opravdu tomu tak bylo, Japonci během druhé světové války bombardovali území USA na americkém kontinentu. Málo se o tom ví a nešlo o žádnou velkou akci, ale do Oregonu skutečně dopadly japonské bomby. Šlo o zdánlivě bezvýznamnou událost, která měla ale dost velký propagandistický význam a která pokračovala silným příběhem, který skončil až v devadesátých letech minulého století.
9. září roku 1942 brzy ráno se u oregonského pobřeží objevila japonská ponorka, ze které na svou misi vystartoval japonský námořní letec Nobuo Fujita (profil na anglické Wikipedii najdete tady, je tam i detailní popis akce). Šlo o zkušeného válečného letce a jeho úkol byl poměrně jednoduchý. Měl na svém dolnoplošníku doletět nad lesy na pomezí Kalifornie a Oregonu a mezi stromy shodit dvě zápalné bomby. Ty měly rozpoutat lesní požár a nadělat tak Američanům dost škody. Akce se podařila, Fujita se svým partákem Shojim skutečně les bombami zapálili, ale efekt nebyl takový, jak si představovali. Požár se podařilo rychle uhasit.
Nicméně Fujita se stal národním hrdinou, koncem války se dostal do výcviku kamikaze, ale svůj poslední sebevražený let neprovedl. Po válce se byl několikrát podívat ve městě Brookings, tedy na místě, které svojí akcí během války ohrozil. Bylo mu oficiálně “odpuštěno” tehdejším americkým prezidentem a městu předal jako dar 400 let starý samurajský meč, vzácnou rodinnou památku.
Město Brookings ho jmenovalo čestným občanem, Fujita přednášel na školách dětem a byl vnímán jako bojovník proti válkám. Zemřel v Japonsku v roce 1997 v pětaosmdesáti letech na rakovinu plic a jeho dcera nechala o rok později část jeho polela pohřbít v Brookings.
To, že se Fujita stal v USA velmi známou a respektovanou osobností, dokazuje i to, že v New York Times vyšel po jeho smrti krásný nekrolog. Fujitův profil najdete také v japonské World War 2 Database.
Zdroje fotek: https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509823978865971200/photo/1 a https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509822707899588608/photo/1