Když už se v titulku tak návodně ptám, tak asi obojí, že? Tak jednoduché to ovšem není. James Jabara je bez přehánění jednou z nejzajímavějších osobností historie válečného letectví. A to nejenom pro svoje skvělé výkony, který předváděl v kokpitu stíhačky F-86 Sabre během války v Koreji.
Ano, byl prvním americkým stíhačem, který dosáhl titulu esa (5 a více sestřelů) na proudové stíhačce. Před ním to koncem druhé světové války dokázalo jenom pár šťastlivců v uniformách Luftwaffe na strojích ME 262 Schwalbe a ME 163 Komet. James Jabara se nakonec stal esem dokonce trojnásobným.
Ale vezměme to hezky od začátku. Narodil se 10. října 1923 v Muskogee ve státě Oklahoma a vyrostl ve Wichite v Kansasu. Byl z první v USA narozené generace libanonských přistěhovalců, měřil necelých 165 centimetrů a špatně viděl, musel nosit brýle. No, řekli byste, že se z něj nakonec stane legenda mezi stíhači? Jeho cesta do amerického letectva asi jednoduchá nebyla. Už behem druhé světové války se dostal do vzduchu, přežil 100 misí na Mustangu 363. stíhací skupiny nad Evropou. V létě roku 1944 měl připsáno 1,5 sestřelu a byl dekorován Záslužným leteckým křížem (DFC). Po válce se rychle přeškolil na proudová letadla a v prosinci roku 1950 byl převelen do Koreje, kde právě začínala válka.
V Koreji se zpočátku do bojů příliš nedostával, Migy byly na obloze poměrně vzácné. První sestřel si připsal až 3. dubna 1951, za pár dní skóroval znovu. V hodnosti kapitána se mu začalo dařit a stejně jako mnoho jeho kolegů zúročil zkušenosti z bojů nad Evropou během druhé světové války. Koncem dubna měl na kontě už 4 sestřely (tedy v té době nejvíc mezi americkými stíhači) a těšil se na titul esa.
20. května 1951 se Jabara dostal do vzdušeného souboje s neodhozenou přídavnou nádrží, které se díky poruše nemohl zbavit. I s tímto hendikepem sundal z oblohy Mig-15 a ještě natočil katapultovaného komunistického pilota na kameru snímající prostor před jeho kulomety, aby měl důkaz svého úspěchu. Hned v zápětí se proti sobě utkalo 50 Migů a asi 28 Sabrů. Jabara si připsal další sestřel a pak ho jeden z Migů téměř dostal. Kamarádi mu kryli záda a nakonec se mu podařilo dostat na zem i s důkazy o dvou vítězstvích, které z něj udělaly první stíhací eso na proudových stíhačkách (kromě zmíněných Němců za druhé světové války). Opět dostal DFC a zároveň mu jeho velitel vynadal za nekázeň, jelikož nedovoleně zaútočil na severokorejský tank.
Po pádu železné opony (po roce 1990) dostali historici šanci začít v ruských archivech s ověřováním připsaných sestřelů během korejské války. Ukázalo se, že z prvních šesti Jabarových sestřelů mohou být uznány jen čtyři. Například 10. dubna 1951 totiž Sověti neztratili ani jedno letadlo, ale Jabara nárokoval svůj druhý sestřel. Koncem roku 1951 měl tedy Jabara na kontě jenom 4 sestřely místo původně počítaných šesti a tím pádem o sledované prvenství přišel.
To ovšem jeho zásluhy nijak nesnižuje. V roce 1953 se opět objevil v Koreji a před ním byla další várka operačních letů. Dva roky dříve byl jako eso (teď už je nám známo že s největší pravděpodobností pěti sestřelů nedosáhl) z války odvolán a doma cvičil mladší piloty. Takže se dá říci, že díky neuznaným sestřelům přišel o šanci získat daleko více vítězství, nebo mu špatné počty naopak zachránily život.
Nejlepší američtí stíhači korejské války
Jméno Počet sestřelů
McConnell, Joseph, Jr. 16
Jabara, James 15
Fernandez, Manuel J. 14,5
Davis, George A., Jr. 14
Baker, Royal N. 13
zdroj: http://aces.safarikovi.org/victories/usa-ko1.html
Jak už bylo řečeno, v roce 1953 se opět dostal do bojů, 15. července 1953 získal patnáctý sestřel a stal se druhým (první byl Joseph C. McConnell se šestnácti sestřely) nejúspěšnějším americkým stíhačem korejské války. Později se stal plukovníkem a 17. listopadu 1966 se on a jeho dcera zabili při dopravní nehodě. V té době mu bylo 43 let a byl již přihlášen na další bojové mise, tentokrát do války ve Vietnamu…
