Miloš Doležal se ve své nové knize Do posledních sil držel osvědčeného konceptu dokumentárních povídek, tak jak je známe z jedné z jeho předchozích knih Čurda z Hlíny. Tentokrát zpracoval pobyt Josefa Čapka v koncentrácích, příběh parašutisty Vladimíra Hauptvogela a životní osudy Josefiny Napravilové, která se kromě jiného proslavila hledáním lidických dětí po válce.
Walter Isaacson je znám hlavně jako autor životopisů výjimečných osobností různých oblastí historie a současnosti, skvěle zpracoval osudy Leonarda da Vinciho, Steva Jobse nebo Alberta Einsteina. Jeho poslední u nás vydaná kniha, soubor esejů nazvaný Vůdcové, myslitelé, hrdinové, obsahuje texty z různých období jeho novinářské kariéry. Věnoval se v nich lidem, které lze bez nadsázky označit za génie svých oborů.
Richard Sklář je mistr vyprávění paralelních příběhů z různých dob, které se v jednom okamžiku protnou. Na tuto chvíli čtenář dost netrpělivě čeká i v románu Morgenland. Podtitul “Za největším tajemstvím Třetí říše” zní slibně a dost napoví o tom, kam děj směřuje.
Všimnul jsem si toho až teď, ale vězte, že v online archivu revue Paměť a dějiny jsou k dispozici pdf verze článků už od aktuálního čísla. Texty z letošní “dvojky” si tedy můžete už teď přečíst elektronicky a zdarma! Dříve byl online archiv také dostupný, ovšem jen pro čísla starší. Tahle změna je super, ale nic nemění na tom, že papír je prostě papír a v online archivu si neužijete skvělé obálky a kvalitní zpracování časopisu jako celku. V textu níže tedy najdete odkazy na zmiňované články.
Pokračování textu Paměť a dějiny 2/2020: Sousoší Sbratření, Velehradská pouť 1985 a Štěpán Černoušek
Angus Roxburgh si jako student zamiloval ruštinu pro její zvukomalebnost, začínal s básněmi, kterým tehdy ještě moc nerozuměl. Ovšem to, že se ruština stane jeho láskou a bude ho provázet během jeho profesního života, bylo jasné, už když začal ruštinu studovat. Svoje poznatky z mnoha delších či kratších pobytů v Sovětském svazu a později v Rusku sepsal do vzpomínkové knihy Volá Moskva.
První letošní číslo revue Paměť a dějiny se kromě jiného vzhledem k půlkulatému výročí pochopitelně věnuje Pražskému povstání. Jan Vajskebr mluvil s historikem Stanislavem Kokoškou, který se tomuto tématu systémově věnuje. Proč si ho tak oblíbil?
Publikace Kronika republiky 1918-1968 má na to být ozdobou každé knihovny. Je krásná a přehledná, každému z popisovaného roku věnuje několik stránek plných fotografií a kratších tematických textů věnujících se nejdůležitějšímu dění vybraného období.
Franz Werfel, pražský rodák, Rakušan a především skvělý spisovatel se ve svém románu Čtyřicet dnů pustil do dnes poměrně opomíjeného tématu genocidy Arménů v průběhu první světové války. Jeho hrdina Gabriel Bagratjan se jako vůdce více než čtyř tisíc uprchlíků na Mojžíšově hoře pokusil i přes zjevnou nepřízeň osudu uchránit své krajany před tureckou perzekucí.
Poslední letošní číslo revue Paměť a dějiny je velmi úzce a přesto zajímavě zaměřeno. Tentokrát na poválečné období a dění ve specializovaných odděleních věznic, kde byli shromažďováni odborníci (například architekti nebo překladatelé), pracující na zakázkách pro vnější svět. Velmi často šlo o politické vězně, kteří se po vedením neumětelů podíleli na velmi zajímavých projektech.
Pokračování textu Paměť a dějiny 4/2019: Technické ústavy ministerstva vnitra a věznění odborníci
Už samotný název knihy Nacisté v Tibetu vzbuzuje zvědavost, a to nejen u čtenářů, kterým něco říká pojem Ahnenerbe či jména Ernst Schäfer nebo Bruno Beger. Co vůbec dělali nacisté v Tibetu na přelomu let 1938-1939, jaké úkoly plnili výše uvedení muži? Může se zdát, že jde o literaturu žánru sci-fi, ale hned na začátek je třeba uvést, že v knize popisované události se staly a byly zaštiťovány samotným šéfem SS Heinrichem Himmlerem. Te se jak známo zabýval těmi nejméně vědeckými teoriemi, které si umíme představit.
Pokračování textu Kniha: Nacisté v Tibetu
