Nedávno tomu bylo 70 let od slavného příletu československých letců sloužících v RAF domů. K této příležitosti se na ruzyňském letišti objevil nový památník našim válečným hrdinům.
Je krásný, líbí se i Emilovi Bočkovi, asi poslednímu žijícímu pamětníkovi, který se před sedmdesáti lety ve svém novém Spitfiru mohl konečně vrátit domů.
Na fasádě Historické budovy Národního muzea zůstanou i po její generální rekonstrukci stopy po střelách, které před 47 lety vznikly při ostřelování této dominanty Václavského náměstí vojsky Varšavské smlouvy. Útok na muzeum, ke kterému došlo 21. srpna 1968, způsobil těžké škody na omítce, reliéfech, sochařské výzdobě budovy i v interiérech. Na první pohled viditelné opravné plomby, které nebyly záměrně retušovány, i nadále zůstanou na dvou poškozených sloupech v průčelí muzejní budovy a tuto událost bude připomínat také pamětní deska.
Historická budova Národního muzea se stala od konce 19. století dominantou Václavského náměstí a své stopy na ní zanechala většina událostí století následujícího. 21. srpna 1968 na ni střelbou zaútočili sovětští vojáci, čímž těžce poškodili omítku, pískovcové sloupy, sochařskou výzdobu i interiéry budovy. Těžká devastace fasády si vynutila v letech 1970–1972 její generální opravu a plomby ve starém ztmavlém hořickém pískovci zůstaly dodnes patrné.
Od dnešního dne naleznou obyvatelé i návštěvníci Prahy ve vstupním vestibulu stanice metra Muzeum celkem 13 výstavních vitrín, ve kterých Národní muzeum představuje své objekty, výstavy a další zajímavosti. Především se však v jednotlivých vitrínách seznámí s desítkou nejvzácnějších předmětů ze sbírek Národního muzea, mezi které nepochybně patří hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic, kostra plejtváka myšoka nebo vzácný Jenský kodex.
Pokračování textu Národní muzeum představuje své největší poklady ve vestibulu metra
Kdo by se nechtěl proletět v některé z legendárních stíhaček druhé světové války. No, asi by se pár jedinců, kteří by tuto nabídku odmítli, našlo, ale já mezi ně rozhodně nepatřím. Sluší se, abych hned na začátku prozradil, že jsem neletěl ve skutečné stíhačce Messerschmitt Bf 109. Šlo o simulátor, ovšem velmi realistický a propracovaný. Seděl jsem v kokpitu, opocenýma rukama svíral knipl, trápil se s nožním řízením, zapomínal zasunovat podvozek a při přistáních mi díky dokonalému zpracování simulace vstávaly chlupy na rukou.
Vezměme to ale pěkně popořádku. Před pár dny se mě moje milá manželka zeptala, jestli vím o tom, že v Praze je simulátor Messerschmittu. Nevěděl jsem. Pokud vás zajímá, proč se moje manželka zabývá leteckými simulátory a jak se o tom vůbec dozvěděla, odpověď je velmi prozaická. Nabídku zahlédla na Slevomatu, zrovna když tam kupovala pobyt v Krkonoších… Tudy tedy vedly nevyzpytatelné cesty osudu ke splněné mého pubertálního snu. Ano, i já patřím k těm, kteří jako kluci chtěli pilotovat stíhačku. Napsal jsem tedy provozovatelům simulátoru, zda bych si ho mohl vyzkoušet, výměnou za zveřejnění recenze na tomto blogu. Odpověď přišla rychle a jistě už tušíte, že byla kladná. Domluvili jsme si tedy temín a já se začal nehorázně těšit.
Pokračování textu Jak jsem pilotoval Messerschmitt Bf 109
Archiv bezpečnostních složek a Ústav pro studium totalitních režimů pořádají Den otevřených dveří!
kdy: pátek 19. června 2015
kde: v budovách ABS – Na Struze 3, Praha 1 a Brno–Kanice
v budově ÚSTR, Siwiecova 2, Praha 3
web: http://www.ustrcr.cz/cs/den-otevrenych-dveri-abs-a-ustr
Program
ÚSTR, Siwiecova 2, Praha 3
14–17 hod.
Komentované prohlídky:
Ve 14, 14:30, 15:00, 15:30, 16:00, 16:30, 17:00. Prohlídka začíná v badatelně ABS v přízemí.
Stanoviště:
Badatelna ABS
Archiv bezpečnostních složek spravuje přes 17 000 bm archiválií, které se vztahují k období obou totalit. Díky ojediněle otevřené legislativě mají žadatelé v ČR neomezený přístup k dokumentům vzniklým činností bezpečnostních složek komunistického režimu, a náš archiv tak patří mezi badatelsky nejvyužívanější. Ve třech jeho badatelnách se ročně zaregistruje průměrně 1700 badatelů, kteří vykonají zhruba 4500 návštěv. Archiváři stručně seznámí zájemce s náplní své práce a představí publikace ABS, k nahlédnutí budou připraveny nejen ukázky zajímavých archiválií, ale také filmy z provenience SNB.
Knihovna Jána Langoše
Knihovna spravuje a zpřístupňuje úzce profilovaný fond, který zahrnuje české i zahraniční publikace, tiskoviny, dokumenty a elektronické zdroje zaměřené na historii totalitních režimů na území České republiky a ve světě. Knihovna zahájila svou činnost v roce 2008. Své jméno nese po významném československém a slovenském politikovi a zakladateli Ústavu pamäti národa v Bratislavě JÁNU LANGOŠOVI (1946–2006).
Lustrační pracoviště ABS
Ředitelna
Digitalizace
Oddělení digitalizace převádí původní dokumenty do digitální podoby, v níž mohou být uchovávány pro digitální budoucnost i snadněji zpřístupněny odborným badatelům či veřejnosti. Vedle papírových předloh, které se skenují na knižních skenerech, je oddělení schopno digitalizovat fotografie, mikrofilmy, mikrofiše, magnetofonové kazety a další typy materiálu. Na oddělení se zpracovávají jak archiválie z Archivu bezpečnostních složek, tak jiné dokumenty průběžně získávané Ústavem, jako je například archiv českého či slovenského vysílání Rádia Vatikán v Římě. Za dobu své existence naskenovali pracovníci ÚSTRu více než 30 milionů jednotlivých stran dokumentů.
Vzdělávání – Dějepis v 21. století
Vzdělávání tvoří podstatnou část činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. Jádro činnosti spočívá v seminářích pro učitele a vývoji nových vzdělávacích aplikací a forem. Aktivity oddělení jsou inspirovány zahraničními didaktickými koncepty, zaměřujeme se na práci s medialitou historického poznání. Pilíř metodického přístupu tvoří využití filmu ve výuce dějepisu, lektoři a lektorky ale rozvíjejí i další způsoby zpřítomňování minulosti ve škole, například prostřednictvím historických pramenů. Nedílnou součástí metodiky oddělení je i podpora projektového vyučování na školách.
Virtuální prohlídka Gulagu a Čechoslováci v gulagu
Virtuální prohlídka Gulagu je výsledek šestiletého mapování opuštěných sovětských pracovních táborů na Sibiři. Bude spojena s prezentací badatelského výzkumu ÚSTR „Čechoslováci v Gulagu“, který dokumentuje represe proti československým občanům v Sovětském svazu.
Paměť národa
Portál Paměť národa, který Ústav buduje společně s Českým rozhlasem a neziskovou organizací Post Bellum a dalšími partnery z ČR i ze zahraničí, patří dnes mezi největší veřejně přístupné sbírky pamětnických vzpomínek. Během Dne otevřených dveří Vám krátce představíme aktuální výsledky naší práce – především pak ukázky audiovizuální dokumentace.
K dispozici budou publikace ÚSTR a především všechny zájemce zveme na závěrečný filmový večer s hudebním doprovodem, který proběhne od 18.30 v garáži ÚSTR na adrese Siwiecova 2, Praha 3 a kterým bude provázet František Stárek Čuňas.
ABS – Na Struze 3, Praha 1
10–14 hod.
V pátek 19. června 2015 se pro Vás od 10 do 15 hodin otevře budova ABS Na Struze 3, Praha 1. V badatelně si návštěvníci budou moci prolistovat zajímavé archiválie a zhlédnout krátké filmy z provenience SNB. Pro zájemce budou k dispozici také publikace z produkce naší instituce.
V každou celou hodinu (v 10, 11, 12, 13 a 14 hodin) se můžete těšit na komentované prohlídky, během nichž navštívíte jinak pro veřejnost nepřístupná místa budovy, nahlédnete „pod pokličku“ práce archivářů a zažijete mnohá překvapení. Zavedeme Vás nejen do depozitářů, ale seznámíte se i s činností lustračního, digitalizačního a restaurátorského pracoviště. Na závěr Vám kolegové z Ústavu pro studium totalitních režimů stručně představí své aktivity a pozvou na Den otevřených dveří této partnerské instituce, který se koná ve stejný den od 14:00 v Siwiecově 2, Praha 3.
Akce se koná při příležitosti Mezinárodního dne archivů, jehož motto zní: Archiv – křižovatka mezi minulostí a přítomností.
ABS – Brno-Kanice
10, 11 a 13 hod.
V pátek 19. června 2015 bude také zpřístupněno pracoviště ABS v Kanicích u Brna. Objekt archivu se sice nachází v katastru obce Kanice, avšak přístupný z této obce není. Je možné se k němu dostat od brněnského vlakového nádraží tramvají č. 2, směr Stará Osada („Brno-Židenice, Stará Osada“). Zde je třeba přestoupit na autobus č. 201 a vystoupit na zastávce „Brno, Líšeň, Na spáleništi“ (zastávka je na znamení). Odtud na druhé straně silnice vede účelová komunikace, po níž se za 10-12 minut dojde k budově archivu.
Zájemci si vyslechnou úvodní slovo o historii a současnosti pracoviště ABS Kanice, budou moci zhlédnout vybrané dokumentární filmy s bezpečnostní tématikou a za doprovodu pracovníků ABS si prohlédnou depozitáře a reprezentativní druhy archiválií.
Prohlídky archivu budou zahájeny v 10, 11 a 13 hodin. Autobus linky č. 201 odjíždí ze Staré Osady z nástupiště č. 7 v 9:15, 10:15 a 12:15 hodin.
Upozornění: Z kapacitních důvodů je třeba, aby se zájemci o prohlídku objektu ABS v Kanicích předem zaregistrovali na určitou hodinu prostřednictvím e-mailu na adresách: iva.kvapilova@abscr.cz nebo jiri.mikulka@abscr.cz
Zdroj: TZ
Tato pozvánka mi dorazila e-mailem od o. p. s. Post Bellum. Budete-li mít čas, přijďte.
Přijďte udělat jednomu zajímavému starému muži radost. V pátek 5.6. v 15h v Parku Františka Suchého. Přítomný bude František Suchý ml., po jehož otci je park pojmenovaný. Otec Fr. Suchý, bývalý ředitel strašnického krematoria, se v životě zachoval neobyčejně statečně a koneckonců jeho syn také. Oba nejednou riskovali život za nacistů i komunistů. Například tajně za zády gestapa opisovali jména popravených, které jim nacisté přiváželi ke zpopelnění.
Díky nim známe jména našich padlých odbojářů. Schovávali zbraně. Účastnili se Pražského povstání. Oba byli za komunistů uvězněni za pomoc agentu chodci, který převáděl přes hranice. František ml. si odseděl neuvěřitelných 12 let. Loni se stalo něco milého. Podařilo se – díky paní Ivaně Cabrnochové – prosadit, aby se malý parčík v Praze 10 za krematoriem přejmenoval. A ejhle! Ani za devět měsíců nebyl magistrát schopen vyrobit ceduli a umístit jí. Prý není ukončena veřejná soutěž na novou smaltovnu.
Stav trvá opravdu absurdně dlouho – a jak se zdá – bez povšimnutí současného vedení. Nemůžeme čekat! Františkovi je 88 let a moc by si přál, dožít se toho, že tento parčík nese se vším všudy jméno jeho táty. Google maps tento malinký kousek země uprostřed Prahy najde. Kolemjdoucí nikoliv. A to chceme navzdory okolnostem změnit. Post Bellum spolu s paní Cabrnochovou (dnes senátorkou) vyrobili na své náklady cedule a umístíme je
právě v pátek 5.6. v 15h. Přijďte si s námi dát skleničku a hlavně dát najevo, že víme, že panu Suchému staršímu a mladšímu dlužíme a děkujeme za naší svobodu. A přijďte a sdílejte.
Národní muzeum otevřelo v pátek 22. května 2015 v Národním památníku na Vítkově další výstavu z cyklu Smrt. Nová výstava s názvem Slavné pohřby netradičním způsobem představí nejen důležité osobnosti českých dějin od 19. do 21. století, ale také společenské tradice a klíčové historické momenty. Návštěvníkům přiblíží pohřební ceremoniály té doby a jejich význam. Atmosféru podtrhnou i jedinečné exponáty, jakými je například brož z ustřižených vlasů Boženy Němcové, kovový přívěšek z rakve Vojty Náprstka nebo posmrtná maska prezidenta Tomáše G. Masaryka.
Národní muzeum pokračuje v nevšedním výstavním cyklu Smrt a v Národním památníku na Vítkově otevírá výstavu, která návštěvníkům zprostředkuje atmosféru významných pohřbů.
„Výstavním cyklem Smrt jsme chtěli více přiblížit toto ve společnosti ne moc oblíbené, ale důležité téma. Domnívám se, že se nám to díky našim výstavám představujícím smrt v umění, rituálech či koloběhu přírody daří. Výstava Slavné pohřby tak přináší další pohled na motiv smrti a prostřednictvím slavnostních pohřebních ceremoniálů připomene tentokrát velikány našich dějin i přelomové historické momenty,“ uvádí generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Pohřební ceremoniál jako historický obraz společnosti
Smrt a rituály spojené s odchodem z tohoto světa provází lidstvo už od pradávna. V průběhu staletí se začala tvořit celá řada symbolických obřadů, kterými se pozůstalí chtěli s mrtvými důstojně rozloučit. „Postupem času se vytvářely různé společenské vrstvy a průběh pohřbů i jejich výbava se začala značně lišit,“ dodává komisař výstavy Ivan Malý. Výsada tzv. slavných pohřbů se vztahovala pouze na vládnoucí politické a církevní osobnosti, kdy měřítkem byla moc a bohatství. Až s národním obrozením se této pocty začíná dostávat i významným postavám společenského života bez ohledu na jejich původ či majetek. Důležitým impulsem se staly zásluhy a význam dotyčného. Na pozadí velkých pohřbů výstava návštěvníky seznámí nejen s klíčovými osobnostmi našich dějin, ale také se souvisejícími historickými okolnostmi.
Výstava Slavné pohřby je rozdělena do několika částí a provede dobou od druhé poloviny 19. až do počátku 21. století. Zpodobnění významných a slavných pohřbů představuje sondu do samotné společnosti té které doby a jejích hodnot. Při procházení interiérem výstavy budou návštěvníci vtaženi do historické skutečnosti, reálií a atmosféry samotných pohřbů velkých českých osobností, jakými byl Miroslav Tyrš, František Ladislav Rieger, Alois Rašín, Tomáš G. Masaryk, Jan Palach či Václav Havel.
Velké smuteční ceremonie přiblíží dobová úmrtní oznámení, kondolence, smuteční věnce nebo posmrtné masky. Vystaveny budou například i brož z ustřižených vlasů Boženy Němcové, kovový přívěšek z rakve Vojty Náprstka a posmrtný odlitek ruky Julia Zeyera. Významné momenty dějin dokreslují i kazety s prstí z koncentračních táborů Terezín nebo Osvětim, které připomínají množství obětí, jimž se důstojného pohřbu nedostalo. Celou atmosféru dotváří dobové fotografie a filmové a hudební záznamy.
Symbolické je umístění výstavy v Národním památníku na Vítkově, který byl vystavěn v letech 1929–1938 k poctě československých legionářů a představuje i místo posledního odpočinku neznámých vojínů od Dukly a od Zborova. Památník také neblaze proslul vybudováním veřejně přístupného mauzolea Klementa Gottwalda. Tuto propagandu ve spojení s kultem osobnosti zemřelého státníka a degradaci Národního památníku na Vítkově připomíná nejen samotná výstava, ale i stálá expozice v podzemních prostorách bývalého mauzolea s názvem Laboratoř moci.
Národní památník na Vítkově je otevřen denně od středy do neděle od 10.00 do 18.00 hodin, vstupné do objektu je 120 Kč/plné, 80 Kč/snížené, 200 Kč/rodinné.
Zdroj: TZ NM
U příležitosti 600. výročí upálení Jana Husa pořádá Národní knihovna ČR výstavu, která čerpá z fondů Oddělení rukopisů a starých tisků. Vystaveny budou zejména vzácné rukopisy včetně dvou exemplářů takzvané Dalimilovy kroniky. Cílem výstavy je poukázat na místo a význam výrazné osobnosti reformního hnutí v rámci českých středověkých dějin.
Jan Hus je světově známou osobností českých dějin a zpravidla bývá považován za vzorový příklad svobodně myslícího člověka. V letošním roce si Česká republika připomíná šestisté výročí jeho upálení. „Už s předstihem vyšly některé publikace na husovské téma, není nutné tedy opakovat výklad o Janu Husovi samém, nýbrž se výstavou i publikací pokoušíme o něco jiného. Představit jej v jiném světle,“ prozrazuje autor scénáře výstavy i publikace Zdeněk Uhlíř z Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny. „Musíme se smířit s tím, že se nám nikdy nepodaří dosáhnout jednoho jediného a jednotného výkladu Husa, ale i čehokoli jiného v historii. Musíme si uvědomit, že za námi je jen jedna minulost, ale že za námi, vedle nás i před námi jsou různé dějiny. Jsou sice jedny, ale mnohé,“ dodává Zdeněk Uhlíř. Autor se pokusil ve svých počinech postihnout místo Jana Husa v českých dějinách netradičně.
Na výstavě s názvem Jan Hus. Problém přijmout svobodu si budou moci návštěvníci prohlédnout na čtyřicet vzácných rukopisů z fondů Národní knihovny. Mezi nimi nebudou chybět zápisy v tzv. Lobkowiczkém či Františkánském rukopisu. Chybět nebudou ani ukázky textů, které vpisoval do rukopisů Jan Hus vlastní rukou. „Velislavova bible, která bude rovněž vystavena, bude ve formě umělecké kopie. Ta je k nerozeznání od originálu. Připravujeme také mimořádné vystavení dalších rukopisů. Nyní však nemůžeme s přesností říct, které to budou. Restaurátoři Národní knihovny nyní posuzují stav čtyř souvisejících rukopisů. Po jejich verdiktu budeme vědět, které budou moci být vystaveny a na jak dlouhou dobu. Již nyní víme, že se bude jednat o mimořádnou událost a rukopisy budou součástí expozice pouze několik málo dnů,“ říká mluvčí Národní knihovny Irena Maňáková.
Výstavu JAN HUS. PROBLÉM PŘIJMOUT SVOBODU, pořádanou Národní knihovnou ČR, je možné navštívit od 21. 5. do 28. 6. 2015 v Galerii Klementinum, Mariánské nám. 190, Praha 1, denně mimo pondělí od 10.30 do 18.00 hod.
Vstupné je 50 Kč, pro studenty a seniory 40 Kč, pro děti do 15 let 20 Kč a děti do 6 let mohou expozici navštívit zdarma.
Zdroj: TZ NK
Průvodce protektorátní Prahou není průvodcem v pravém slova smyslu. Nejde o útlou brožurku, ve které bychom se o dané problematice dozvěděli povrchní a základní informace. Tato knížka by se spíš dala označit za encyklopedii, a to opravdu vyčerpávající.
Tohoto průvodce pro příznivce historie, konkrétně fanoušky období Protektorátu, napsal (tedy spíše z archivů vydoloval a dohromady dal) Jiří Padevět a vydaly Academia a Archiv hlavního města Prahy. Více než 800 stran je našlapáno informacemi a rejstříky. Základní orientaci v knize poskytují samy kapitoly, jelikož každá z nich pojednává o určité pražské části a pak je rozdělena podle ulic. Pokud tedy čtenáře zajímá, co se za Protektorátu dělo v ulici, kde bydlí, není nic jednoduššího, než nalistovat příslušnou kapitolu a pak vyhledat ulici podle abecedy. Nechybí rejstříky jmen, tedy osobností, pak rejstřík ulic (a i jejich německých názvů), místní rejstřík a věcný rejstřík. Pátrání v historii dění za Protektorátu v Praze tedy může být odstartováno hned několika způsoby. Může začít podle ulice, člověka, události, je to v podstatě jedno. Kniha badatele provede protektorátní Prahou, problematikou tehdejšího života a událostmi opravdu skvěle.
Nejenže se čtenář dozví, co se stalo ve které ulici, kdo významný tam bydlel, ale k diszpizici je i bohatá fotodokumentace – ulic, domů, lidí, dobových předmětů, nejrůznějších prohlášení, samozřejmě nechybí více či méně podrobné mapky. Čtenář se tedy pohybuje nejenom v detailní encyklopedii (či průvodci), která mu spojuje místa s událostmi a časem, kdy se odehrály, ale dostane se přirozeným způsobem do kontextu a problematiky.
Přehlednost publikace je perfektní, i když je v ní obrovské množství dat, čtenář snadno pochopí, jak se v nich orientovat. Jako jedinou nevýhodu tohoto průvodce vidím jeho váhu a rozměry, není pro prostě klasický průvodce, který si strčíte do kapsy a vyrazíte objevovat protektorátní Prahu. Spíš si podklady nastudujete doma, připravíte si výpisky nebo ofotíte stránky, které zrovna v terénu využijete. I zde je tedy znát, že jde více o encyklopedii, označení průvodce může být trochu zavádějící. I když jak se to vezme, protože tento průvodce je opravdu jak dělaný pro to, aby svého majitele provázel, akorát prostě nemá kapesní či kabelkové rozměry a hmotnost.
Možná by neškodilo uvést příklad, jak vypadá takový vzorový “kousek” této knihy. Podívejme se třeba na Staroměstské náměstí. To je zařazeno v kapitole “Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov”. Je to z hlediska protektorátního dění významnější adresa, protože je na ní Staroměstská radnice. K ní kniha poskytuje časový přehled nejdůležitějších událostí z let 1939 – 1945, zmiňuje například důležité návštěvy (třeba Konráda Henleina v létě 1939) nebo dění z Pražského povstání. Následuje přehled událostí podle čísel popisných – 7. května bombardování paláce Kinských (606/12), pak třeba číslo 749/25 – vinárna U Bindrů jako místo schůzek prvorepublikových politiků na začátku okupace. A i na adrese Staroměstské náměstí (konkrétně šlo o číslo 478/26) v jednom z bytů se chystali Gabčík s Kubišem na atentát na Heydricha – sešli se tam s Václavem Morávkem (jeden ze “Tří králů”, který ve stejný den padl při přestřelce s Gestapem na Prašném mostě). Tak takhle vypadá zpracování jednoho místa, Staroměstského náměstí.
Pokud zájemce čeká, že dostane klasického průvodce, tak bude stejně jako já příjemně překvapen. Kvalitní křídový papír o vysoké gramáži, pečlivé provedení knihy, dobrá práce grafika, to všechno dělá z Průvodce protektorátní Prahou ozdobu každé knihovny. Nebude se na ní ale prášit, protože bude často vyjímána z poličky kvůli naplánování víkendového výletu či procházky nebo kvůli tomu, že se majitel bude chtít podívat na informace, které se dočetl jinde a které si díky Průvodci rozvede a zasadí do souvislostí.
Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří eshopu Megaknihy.cz.
