Richard Glazar napsal knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky těsně po válce, v době, kdy se svět vzpamatovával z nejkrvavější války v historii. Války, jejíž oběti neumírali jenom při bitvách, ale i při vraždění v koncentračních táborech. Jeho vzpomínky zahrnují dětství, cestu do vyhlazovacího tábora Treblinka, zázračný útěk a přečkání války při nucené práci v Německu. Tyto memoáry podle mého názoru nemůže překonat žádný vymyšlený příběh. Krutý osud zavedl Richarda Glazara do pekla, nechal ho zázračně přežít a vše sepsat. Po válce ovšem o jeho dílo nebyl zájem, vydání se dočkalo až po pádu železné opony.
Místo zvané Ponary leží na současném území Litvy a je neslavně proslulé událostmi během druhé světové války. Bylo zde zavražděno asi 100 000 převážně polských Židů. Jedné noci v dubnu 1944 se vězňům čekajícím na smrt podařilo uniknout. Šlo o lidi, kteří byli předtím nuceni likvidovat hrůzné pozůstatky válečných zločinů nacistů – museli pálit mrtvá těla vězňů. Nedávno byl objeven tunel, kterým se skupině podařilo utéct. Bylo to 80 vězňů z koncentračního tábora Stutthof, později nasazených na pálení mnoha tisíc vykopaných mrtvol.
Anna a její rodina přešla do úkrytu v Amsterdamu (v té době okupovaném nacisty) 6. července 1942, den po té, co starší sestra Margot dostala předvolání k nástupu pro německého pracovního tábora. Anny rodiče, Otto a Edith, plánovali jít do úkrytu se svými dcerami 16. července, a tajnou skrýš zrovna zařizovali. Dopis pro Margot vše uspíšil, takže útočiště v domě na Prinsengracht 263 využili o několik dnů dříve.
O hrůzách Osvětimi toho bylo napsáno hodně (i když podle mého skromného názoru to stále není dost). Mnoho stran bylo popsáno příběhy lidí, kteří byli schopni udělat cokoliv, aby se transportu do nechvalně známé továrny na smrt jakýmkoliv způsobem vyhnuli. A přesto existoval člověk, který se tam jako vězeň snažil dostat. A podařilo se mu to.
Řeč je o Witoldu Pileckém, jednom z největších hrdinů Druhé světové války. Pilecki se narodil v květnu roku 1905 v Olonci, jednom z nejstarších sídel v Karelii. Tam byla jeho rodina násilně přesídlena ruskou carskou vládou po poském Lednovém povstání v letech 1863–64. Jeho děd strávil léta v exilu na Sibiři právě za účast v tomto povstání. Rodina se posléze přestěhovala do Vilniusu, kde se mladý Witold přidal ke skautům. Během Velké války sloužil u polských jednotek domobrany složených právě ze skautů. Poté, co bolševici zabrali celou oblast, pokračovali v partyzánském způsobu boje. Po Velké válce Pilecki vstoupil do polské armády a bojoval v Polsko-Ruské válce, kde si vysloužil dva Válečné kříže za statečnost. Po skončení konfliktu si dokončil vzdělání, oženil se a narodily se mu dvě děti.
Oskar Dirlewanger se narodil v Würzburgu dne 26. září 1895. Během první světové války dosáhl hodnosti poručíka a získal Železný kříž. V letech 1919 a 1921 se podílel na potlačení komunistických povstání v Porúří a Sasku, také sloužil ve Freikorps v Horním Slezsku.
Deník Anne Frankové je knihou, která se stala díky nešťastnému řízení osudu bestsellerem. Jde o osobní deníček třináctileté dívky, tedy materiál, kterých jsou každým rokem napsány miliony. Anna Frankové měla tu smůlu, že žila ve špatné době a z jejího nevinného deníčku se stal dokument, velmi autentický a zajímavý. Punc bestselleru dostal deník hlavně kvůli smrti autorky v koncentračním táboře. Anne Franková, popisující život ukrývané židovské rodiny během druhé světové války v Holandsku, psala deník několik měsíců. Zůstal nedokončen, jelikož byl úkryt prozrazen a autorka s celou svojí rodinou skončila v koncentračních táborech.
Napriek značnému skepticizmu a nedôvere aj zahraničné médiá už minimálne od roku 1942 uverejňovali správy hovoriace o deportáciach a následnom vyvražďovaní.
13. októbra 1942 denník Newcastle Morning Herald and Miner´s Advocate 1uverejnil krátku správu s titulkom « Will be no Jews in Reich in 1943 »2 Správa bola uverejnená na základe Štokholmskej správy. Najskôr píše o Židoch žijúcich v Nemecku, hovorí však aj o aplikácii rovnakého plánu na zvyšok okupovanej Európy3. Správa sa zmieňuje aj o tom, že nemecká vládnuca vrstva je sama prekvapená gigantickosťou svojho plánu, rovnako aj veľmi vlažnou reakciu zo strany zahraničia.
Newcastle Morning Herald and Miners’ Advocate, 13. října 1942
“Je nepopierateľnou skutočnosťou, že Nemci úmyselne a systematicky vyvraždili milióny civilistov – Židov, rovnako ako aj kresťanov – z celej Európy”
Vrba a Wetzler týmto výrokom deklarujú, že Nemci sa nezameriavajú iba na jednu etnickú skupinu, ale ich zámerom je vyvraždiť aj ďalšie skupiny, napr. kresťanov. Doterajšie správy, ktoré boli uverejnené, hovorili výlučne o židovskej otázke, teda Vrba a Weztler prinášajú historicky presnejší pohľad.
Nové datum smrti židovské dívky Anny Frankové mění jen velmi málo na tragických osudech životů Anny a její sestry Margot. Dívky našly úkryt se svojí rodinou v Amsterdamu v domě u vodního kanálu, ale byly nakonec prozrazeny a poslány do nacistických koncentračních táborů a zemřely během holocaustu společně s miliony jiných Židů.
Nový termín data úmrtí Anny Frankové tak dává jinou podobu myšlence, že by sestry mohly být zachráněny, kdyby žily jen o něco déle.
“Když říkáte, že zemřely na konci března, tak vám to dává pocit, že zemřely těsně před osvobozením. Takže možná kdyby žily další dva týdny …,” řekl badatel Prins.
