Archiv štítku: Československo

Kdo si zaslouží víc Řád Bílého lva než Josef František?

Odpověď je pro mě jasná – nikdo. Vloni jsem byl před předáváním státních vyznamenání napnutý jak kšandy, právě kvůli Josefovi Františkovi. Pro mě to byl největší československý válečný hrdina, bohužel z určitých důvodů zapomenutý. Co se týče armády, tak tam je její pomerně chladný vztah k Františkovi zřejmý. Považte sami, jedno z top es Bitvy o Británii je dosud jenom plukovníkem? V době, když téměř každý odbojář oprašuje generálské výložky?

Josef František

Pokračování textu Kdo si zaslouží víc Řád Bílého lva než Josef František?

Kniha: Železná opona

Na knihu Železná opona od mojí nové oblíbenkyně Anne Applebaumové jsem se těšil, a četbu jsem nechtěl uspěchat. Po zkušenostech s Gulagem a Mezi východem a západem jsem tušil, že mě čeká zajímavá, ale náročná četba. A hned na začátek musím prozradit, že jsem nebyl zklamán, naopak. Několik set stránek čtení a skvělých fotek jsem si užil.

Anne applebaumová - Železná opona

Pokračování textu Kniha: Železná opona

Prezentace českého vydání knihy Ryszard Siwiec 1909–1968 (8. 9. 2015 v 17:00)

Ústav pro studium totalitních režimů pořádá v úterý 8. září 2015 prezentaci publikace o Ryszardu Siwiecovi, který se před 47 lety ve Varšavě zapálil na protest proti účasti jednotek Polské lidové armády na srpnové okupaci ČSR. Kniha historika Petra Blažka bude prezentována po pietním aktu u pomníku Ryszarda Siwce před budovou Ústavu pro studium totalitních režimů (Siwiecova 2, Praha 3), který proběhne v 17 hodin.

Pozvánka kniha Ryszard Siwiec

Zdroj: TZ ÚSTR

Českoslovenští letci z RAF mají nový památník na letišti v Ruzyni

Nedávno tomu bylo 70 let od slavného příletu československých letců sloužících v RAF domů. K této příležitosti se na ruzyňském letišti objevil nový památník našim válečným hrdinům.

Nový památník československým letcům z RAF na pražském letišti v Ruzyni
Nový památník československým letcům z RAF na pražském letišti v Ruzyni, foto: F. Jandourek, ČRo

Je krásný, líbí se i Emilovi Bočkovi, asi poslednímu žijícímu pamětníkovi, který se před sedmdesáti lety ve svém novém Spitfiru mohl konečně vrátit domů.

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/obrazem-ceskoslovensti-letci-z-raf-maji-novy-pamatnik-v-ruzyni–1525493

Legiovlak prostě musíte vidět

Na žižkovské nákladové nádraží jsem se stavil necelý týden před tím, než měl Legiovlak opustit Prahu. Odjíždí ve středu 26. srpna a míří do Pardubic, následují České Budějovice a další větší města. Na přesný harmonogram se podívejte tady.

Legiovlak

Pokračování textu Legiovlak prostě musíte vidět

Dokument: Benešovy dekrety

Tak zvané Benešovy dekrety je souhrnný (a částečně kritizovaný) název pro dekrety, podepsané prezidentem republiky Edvardem Benešem, přijímané československou vládou v exilu a v prvních měsících po návratu do Československa.

Mezi 21. červencem 1940 (v Londýně) a 27. říjnem 1945 (v Praze) vyšlo celkem 143 dekretů, v tom 17 ústavních dekretů (podle jiných údajů 141 dekretů). Na dobu tzv. prozatimního zřízení ČSR (tedy na dobu v exilu) připadá 45 dekretů (v tom 11 ústavních dekretů), od dubna 1945 do října 1945 bylo vydáno dalších 98 dekretů (v tom 6 ústavních dekretů).

Všechny tyto dekrety presidenta byly ratihabovány (tedy dodatečně vyhlášeny za platný zákon) Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. Toto se netýkalo několika dekretů povahy jmenování osob do různých funkcí, které nebyly číslovány a kterých se ratihabice netýkala. (Wikizdroje)

Edvard Beneš, dekret - podpis
Prezident republiky dr. Edvard Beneš podepisuje jeden z dekretů, foto: bojovnici.cz

Pokračování textu Dokument: Benešovy dekrety

Kniha: Průvodce protektorátní Prahou

Průvodce protektorátní Prahou není průvodcem v pravém slova smyslu. Nejde o útlou brožurku, ve které bychom se o dané problematice dozvěděli povrchní a základní informace. Tato knížka by se spíš dala označit za encyklopedii, a to opravdu vyčerpávající.

Průvodce protektorátní Prahou

Tohoto průvodce pro příznivce historie, konkrétně fanoušky období Protektorátu, napsal (tedy spíše z archivů vydoloval a dohromady dal) Jiří Padevět a vydaly Academia a Archiv hlavního města Prahy. Více než 800 stran je našlapáno informacemi a rejstříky. Základní orientaci v knize poskytují samy kapitoly, jelikož každá z nich pojednává o určité pražské části a pak je rozdělena podle ulic. Pokud tedy čtenáře zajímá, co se za Protektorátu dělo v ulici, kde bydlí, není nic jednoduššího, než nalistovat příslušnou kapitolu a pak vyhledat ulici podle abecedy. Nechybí rejstříky jmen, tedy osobností, pak rejstřík ulic (a i jejich německých názvů), místní rejstřík a věcný rejstřík. Pátrání v historii dění za Protektorátu v Praze tedy může být odstartováno hned několika způsoby. Může začít podle ulice, člověka, události, je to v podstatě jedno. Kniha badatele provede protektorátní Prahou, problematikou tehdejšího života a událostmi opravdu skvěle.

Nejenže se čtenář dozví, co se stalo ve které ulici, kdo významný tam bydlel, ale k diszpizici je i bohatá fotodokumentace – ulic, domů, lidí, dobových předmětů, nejrůznějších prohlášení, samozřejmě nechybí více či méně podrobné mapky. Čtenář se tedy pohybuje nejenom v detailní encyklopedii (či průvodci), která mu spojuje místa s událostmi a časem, kdy se odehrály, ale dostane se přirozeným způsobem do kontextu a problematiky.

Přehlednost publikace je perfektní, i když je v ní obrovské množství dat, čtenář snadno pochopí, jak se v nich orientovat. Jako jedinou nevýhodu tohoto průvodce vidím jeho váhu a rozměry, není pro prostě klasický průvodce, který si strčíte do kapsy a vyrazíte objevovat protektorátní Prahu. Spíš si podklady nastudujete doma, připravíte si výpisky nebo ofotíte stránky, které zrovna v terénu využijete. I zde je tedy znát, že jde více o encyklopedii, označení průvodce může být trochu zavádějící. I když jak se to vezme, protože tento průvodce je opravdu jak dělaný pro to, aby svého majitele provázel, akorát prostě nemá kapesní či kabelkové rozměry a hmotnost.

Možná by neškodilo uvést příklad, jak vypadá takový vzorový “kousek” této knihy. Podívejme se třeba na Staroměstské náměstí. To je zařazeno v kapitole “Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov”. Je to z hlediska protektorátního dění významnější adresa, protože je na ní Staroměstská radnice. K ní kniha poskytuje časový přehled nejdůležitějších událostí z let 1939 – 1945, zmiňuje například důležité návštěvy (třeba Konráda Henleina v létě 1939) nebo dění z Pražského povstání. Následuje přehled událostí podle čísel popisných – 7. května bombardování paláce Kinských (606/12), pak třeba číslo 749/25 – vinárna U Bindrů jako místo schůzek prvorepublikových politiků na začátku okupace. A i na adrese Staroměstské náměstí (konkrétně šlo o číslo 478/26) v jednom z bytů se chystali Gabčík s Kubišem na atentát na Heydricha – sešli se tam s Václavem Morávkem (jeden ze “Tří králů”, který ve stejný den padl při přestřelce s Gestapem na Prašném mostě). Tak takhle vypadá zpracování jednoho místa, Staroměstského náměstí.

Pokud zájemce čeká, že dostane klasického průvodce, tak bude stejně jako já příjemně překvapen. Kvalitní křídový papír o vysoké gramáži, pečlivé provedení knihy, dobrá práce grafika, to všechno dělá z Průvodce protektorátní Prahou ozdobu každé knihovny. Nebude se na ní ale prášit, protože bude často vyjímána z poličky kvůli naplánování víkendového výletu či procházky nebo kvůli tomu, že se majitel bude chtít podívat na informace, které se dočetl jinde a které si díky Průvodci rozvede a zasadí do souvislostí.

Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří eshopu Megaknihy.cz.