Seznam nejobdivuhodnějších staveb starověku začal vznikat v době, kdy většina ze sedmi divů světa ještě stála a v podstatě zářila novotou. Za původce nápadu vytvoření seznamu obdivuhodných architektonických kousků z oblasti Středozemního moře a Blízkého východu je považován Filón Byzantský, řecký spisovatel žijící ve 2. nebo 3. století našeho letopočtu.

Je nutno podotknout, že ve starověku bylo těchto seznamů více a vytvářeli je různí filozofové a matematici. A jelikož je lidský vkus různý, tak se i v seznamech vyskytovaly nejrůznější stavby, které v tom dnešním seznamu sedmi divů světa už nefigurují. Současný seznam, který je v této podobě citován od 18. století, obsahuje následující stavby (převzato z české Wikipedie):

Egyptské pyramidy v Gíze

Velké pyramidy, které se nacházejí v Gíze na západním břehu řeky Nil severně od Káhiry, jsou jediným divem starověkého světa, který přežil až do dnešních dnů. Tyto tři pyramidy (nejznámější je Cheopsova) byly postaveny v letech 2 700 – 2 500 před naším letopočtem jako královské hrobky. Největší a nejpůsobivější je právě Cheopsova pyramida, která pokrývá 13 akrů a prý byla postavena z více než 2 milionů kamenných bloků, a každý z nich váží od dvou do třiceti tun. Více než 4 000 let byla Cheopsova pyramida nejvyšší stavbou světa, o tento rekord přišla stavba až v 19. století. Témeř dokonale symetrické pyramidy byly vybudovány bez moderních nástrojů a geodetických přístrojů. Vědci se domnívají, že Egypťané používali systém válců a saní k přesunování těžkých kamených bloků. Šikmé stěny, které byly určeny k napodobení paprsků boha slunce Ra, byly původně postaveny stupňovitě a pak vyplněny vápencem. Interiér pyramid byl plný úzkých chodeb a skrytých komor v neúspěšném pokusu odradit zloděje. Ačkoli moderní archeologové našli v rozvalinách různé poklady, domnívají se, že většina z toho, co pyramidy kdysi obsahovaly, byla vypleněna do 250 let od jejich dokončení.

Visuté zahrady Semiramidiny

Podle starých řeckých básníků byly zahrady vybudovány nedaleko řeky Eufrat v současném Iráku, za vlády babylónského krále Nabuchodonozora II kolem roku 600 př.n.l.  Zahrady byly vysazeny více než 20 metrů ve vzduchu na obrovské čtvercové cihlové terase, vystavěné po vzestupných krocích,  jako je například hlediště divadla. Král údajně stavěl zahrady kvůli milence Amytis, aby zmírnil její stesk po vzdáleném domově. Spisovatelé popsali, že lidé mohli chodit pod krásnými zahradami, které spočívaly na vysokých kamenných sloupech. Moderní vědci odvodili, že aby zahrada přežila, musela být zavlažována pomocí systému skládajícího se z čerpadla, vodního kolo a cisteren. Tento důmyslný systém pak musel vodu z Eufratu dopravit nahoru do zahrad, tedy do výšky mnoha metrů. Ačkoli jsou rozmanité popisy zahrad jak v řecké, tak v římské literatuře, žádný z nich není takzvaně z “první ruky”. Žádná zmínka o zahradách nebyla nalezena ani v babylónských nápisech na kamenných destičkách. Moderní vědci sice věří, že báchorky o Semiramidiných zahradách jsou inspirovány skutečností, ale v této podobě mohly těžko existovat.

Feidiův Zeus v Olympii

Známá socha Dia byla dílem aténské sochaře Feidia. Umístěna měla být v Olympii, místě starověkých olympijských her kolem poloviny pátého století před naším letopočtem. Socha představovala boha hromu sedící s nahou hrudí na dřevěném trůnu. Zeus byl doplněn dvěmi vyřezávanými sfingami, tělem lva a křídly ptáka. Socha byla bohatě zdobená zlatem a slonovinou a dosahovala téměř a ke strupu chrámu, prý měřila více než 12 metrů. Podle legendy sochař žádal boha, na jehož podobě pracoval, o znamení schválení po dokončení sochy. A skutečně, brzy poté, chrám byl zasažen bleskem. Zeus zdobil chrám v Olympii více než osm století, pak křesťanští kněží přesvědčil římského císaře k uzavření chrámu (ve 4. století). V té době byla socha přesunuta do chrámu v Konstantinopoli kde byla při požáru v roce 462 zničena.

Artemidin chrám v Efesu

Ve skutečnosti bylo Artemidiných chrámů několik. Chrámy a oltáře byly ničeny a poté obnoveny na stejném místě, tedy v Efezu, řeckém přístavním městě na západním pobřeží současného Turecka. Nejzajímavějšími stavbami byly dva mramorové chrámy postavené v letech 550 a 350 př. n.l. První z nich byl navržen krétským architektem Chersifrenema jeho synem Metagenem a zdobili ho někteří z nejslavnějších umělců antického světa. Budova vyhořela 21. července 356 př.n.l., podle legend šlo o noc, kdy se narodil​ ​Alexandr Veliký. Asi o šest let později se začal stavět nový chrám. Nová budova byla obklopena mramorových schody, které vedly k více než  stodvacetimetrové  terase. Uvnitř bylo 127  skoro dvacetimetrových mramorových sloupů a socha Artemise. Archeologové se neshodují v tom, zda stavba měla strop pod širým nebem, nebo byla kryta dřevěnou střechou. Chrám byl z velké části zničen Ostrogóty v roce 262 a jeho trosky spatřily světlo světa až v roce 1860, když archeologové vykopali první ze zřícených sloupů na dně řeky  a to nebylo až do roku 1860, které archeologové vykopali první ze zříceniny sloupců chrámu na dně řeky.

Mauzoleum v Halikarnasu

Mauzoleum v Halikarnasu (nachází se v jihovýchodním Turecku) bylo hrobkou, kterou postavila Artemisia pro svého manžela Mausoluse, krále Carnie v Malé Asii, po jeho smrti v roce 353 př.n.l. Mausolos byl také Artemisiin bratr a podle legendy byla jeho sestra a zároveň manželka tak moc zasažena jeho smrtí, že si jeho popel rozmíchala ve vodě a vypila ho. A kromě toho objenala stavdu obří hrobky, která byla nakonec postavena z bílého mramoru do výše přes 40 metrů. Komplikovaný design budovy se skládá ze tří pravoúhlých vrstev, kombinujících tři architektonické styly. První vrstva byla vysoká skoro 20 metrů, následuje střední vrstva a 36 jónskými sloupy a střecha ve tvaru pyramidy. Na samém vrcholu střechy byl umístěn samotný hrob, zdobený pracemi čtyř sochařů a koňským čtyřzpřežím. Mauzoleum bylo z velké části zničeno při zemětřesení ve 13. století a jeho ostatky byly později použity v opevnění hradu. V roce 1846 byly kousky původního mauzolea vyjmuty z hradního opevnění a nyní jsou spolu s dalšími památkami z Halikarnasu v londýnském Britském muzeu.

Kolos Rhódský

Kolos byla obrovská bronzová socha boha slunce (Helios) postavená obyvateli řeckého ostrova Rodos během dvanácti let ve 3. století př. n. l. Hlavní město bylo na začátku 4. století př. n. l. terčem makedonských nájezdníků a  podle legendy místní obyvatelé prodalí nástroje a vybavení co na místě nechali Makedonci a peníze použili na stavbu bronzové sochy. Tu navrhl sochař Chares a jeho dílo bylo přes 30 metrů vysoké, nejvyšší z antického světa. Bylo dokončeno kolem roku 280 př. n.l. a stálo šedesát let, než bylo zničeno při zemětřesení. Socha nebyla nikdy opravena a znovu postavena a když o mnoho stovek let později Arabové napadli Rodos, putovaly zbytky bronzu do šrotu. Z tohoto důvodu archeologové nevědí moc o přesném umístění sochy a ani jak vlastně vypadala. Většina věří, že líčila nahého boha slunce, který držel v jené ruce pochodeň a ve druhé ruce oštěp. Dokonce se říkalo, že socha stála jednou nohou na každé straně přístavu, ale většina vědců nyní souhlasí tvrzením, že nohy sochy byly pravděpodobně postaveny blízko sebe, jelikož musely držet obrovskou váhu celé sochy.

Maják na ostrově Faru

Maják na ostrově Faru byl umístěn na malém ostrově zvaném Faros v blízkosti města Alexandrie. Navrhl ho řecký architekt Sostratos a dokončen byl asi v roce 270 př.n.l, za vlády Ptolemája II. Maják pomáhal navigovat lodě v rušném nilském přístavu. Archeologové našli starověké mince, na kterých byl maják zobrazen, a vyvozují z nich, že stavba měla tři úrovně: čtvercový půdorys sole, osmibokou úroveň ve středu a válcovitý vrchol. Nad tím stála pětimetrová socha, s největší pravděpodobností  Ptolemája II. nebo Alexandra Velikého, po němž bylo město pojmenováno. Přestože se odhady o výšce majáku různí a pohybují se v rozmezí 60 – 180 metrů, většina moderních vědců věří, že to bylo asi 120 metrů. Maják byl postupně zničen během série zemětřesení v letech 956 až 1323. Některé jeho pozůstatky byly objeveny v dolním toku Nilu a podle posledních zpráv by se měla stavět jeho replika na místě, kde stál původně.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Wonders_of_the_Ancient_World

http://www.history.com/topics/ancient-history/sevens-wonders-of-the-ancient-world

http://www.patz.com/wonders_of_the_world.htm