Telč – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Český Krumlov – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Praha – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Žďár nad Sázavou – Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (zapsáno v roce 1994)

Kutná Hora – Historické centrum, Chrám sv. Barbory, Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (zapsáno v roce 1995)

Lednicko-valtický areál (zapsáno v roce 1996)

Kroměříž – Zahrady a zámek (zapsáno v roce 1998)

Holašovice – Vesnická rezervace (zapsáno v roce 1998)

Litomyšl – Zámek a zámecký areál (zapsáno v roce 1999)

Olomouc – Sloup Nejsvětější Trojice (zapsáno v roce 2000)

Brno – Vila Tugendhat (zapsáno v roce 2002)

Třebíč – Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa (zapsáno v roce 2003)

Krušnohoří, dvacátým stoletím poničený region, ale také vzácný příklad krajiny po staletí spoluutvářené těžební činností usiluje o zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Koordinátorem přípravy společné česko-saské nominační dokumentace je Národní památkový ústav, který zároveň plní roli odborného konzultanta. Hodnoty, které Krušnohoří nabízí, představí veřejnosti 23. – 24. října výstava na pražském veletrhu Památky a na nejprestižnějším památkovém veletrhu Denkmal 2014 v Lipsku (6. – 8. listopadu) společná česko-saská expozice.

Foto: Wikipedie

Krušnohoří, region na hranicích Saska a České republiky, který dnes v povědomí lidí figuruje jako symbol důsledků bezohledné těžby a průmyslové výroby, je historicky výjimečnou montánní krajinou, územím s pozůstatky po osm set let trvající těžbě nejrůznějších nerostů, která formovala jeho podobu (relikty podzemních důlních děl, sejpy, propadlinami, štolami, vodními nádržemi a kanály) i život (specifické rysy nese urbanismus a architektura horních měst, např. Jáchymova, Horní Blatné či Krupky, ale i takzvaná živá kultura, tedy umění a umělecká řemesla). S horním podnikáním byly také spjaty pokroky v oblasti vědy a techniky, které přispěly k rozvoji dalších hornických regionů v Evropě i ve světě. Jedinečná kombinace jednotného vývoje po obou stranách česko-německé hranice, odlišností posledního období historie i četné dodnes zachované památky hmotné i nehmotné představují mimořádnou univerzální hodnotu, na jejímž základě usilují společně Česká republika a Spolková republika Německo o zápis „Hornické kulturní krajiny Erzgebirge/Krušnohoří“ na Seznam světového dědictví UNESCO.

Zápis na Seznam světového dědictví UNESCO, nejprestižnější potvrzení hodnoty, které památka může získat, by pro Krušnohoří kromě jistoty zachování místních historických, památkových i přírodních hodnot znamenalo také vzrůst povědomí a zájmu o historii Krušných hor. S ním lze očekávat zvýšení počtu turistů, ale také užší přeshraniční kontakty a obohacení o společné nahlížení na význam a dědictví této specifické kulturní krajiny.

Záměr nominovat Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO vyšla z německé strany již v roce 1998. Česká republika se na základě oficiálního přizvání k projektu připojila v únoru 2012, když podala Sekretariátu Výboru světového dědictví v Pařiži podklady pro zařazení Hornické kulturní krajiny Krušnohoří na indikativní seznam (tj. seznam plánovaných nominací) a deklarovala tak svůj zájem spolupracovat na tzv. sériové nominaci, která zahrnuje osm lokalit ze Saska (hornicke oblasti Altenberg, Freiberg, Marienberg, Annaberg, Schneeberg, Schwarzenberg a oblasti uranove a uhelne těžby) a šest lokalit z České republiky (hornickou kulturni krajinu Jachymov, hornickou kulturní krajinu Abertamy–Boži Dar–Horní Blatná, národní kulturní památku Rudá věž smrti ve Vykmanově, hornickou kulturní krajinu Krupka, vrch Mědník a vápenku s lomem v Háji u Loučné pod Klínovcem).

V lednu 2014 proběhl slavnostní podpis společné dokumentace nominační dokumentace, která byla předložena Centru světového dědictví v Paříži jako podklad pro další řízení a projednání. V případě pozitivního hodnocení by Krušnohoří mohlo k dnešním asi dvaceti hornickým lokalitám světa, zapsaným na Seznamu světového dědictví UNESCO, přibýt v roce 2016.

Přípravy na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO, které probíhají i po odevzdání dokumentace, koordinuje v České republice z pověření Ministerstva kultury Národní památkový ústav, konkrétně referát památek s mezinárodním statusem a územní odborná pracoviště v Lokti a Ústí nad Labem, úzce spolupracují se sdružením Montanregion, o.p.s., které zastřešuje obce, na jejichž území se nominované české části Krušnohoří nacházejí. Součástí dokumentace je popis a historie oblasti, zdůvodnění návrhu, ale také například „Management plan“, tedy Plán dílčích projektů a opatření, jimiž má být garantována ochrana, postupná regenerace a péče o součásti potenciální světové památky a dlouhodobá udržitelnost jejích hodnot. V případě České republiky byly pro ochranu nominovaných míst a jejich krajinného zázemí vyhlášeny nové památkové zóny krajinného typu a rovněž došlo k prohlášení nejcennějších jednotlivých staveb či technických děl za kulturní památky. V roce 2014 Vláda ČR význam projektu zároveň posílila prohlášením mincovny v Jáchymově a dolu Mauritius v Hřebečné za národní kulturní památky. (Detailněji principy procesu nominace, průběh a náležitosti dokumentů potřebných k zápisu na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO popisují metodické publikace č. 37 a 42, vydané Národním památkovým ústavem v roce 2009 a 2011 – ke stažení http://www.npu.cz/ke-stazeni/pro-odborniky/pamatky-a-pamatkova-pece/svazky-edice-odborne-a-metodicke-publikace/gallery/ a materiály, jež pro agendu světového dědictví zajišťuje a na svých webových stránkách zveřejňuje Centrum světového dědictví http://whc.unesco.org/en/resourcemanuals/ a http://whc.unesco.org/fr/manuelsdereference/ ).

Zdroj: TZ NPÚ

Kočky hrály ve středověku velmi důležitou roli. Lovily myši, které v těch dobách byly schopny zbavovat lidi potravy děsivým tempem. Přesto byly kočky lidmi vnímány negativně, byly spojovány s čarodějnicemi a kouzly, o tom, že se ďábel často měnil v černou kočku, ani nemluvě.

Lidé si kočky domestikovali, přesto měla tato zvířata úplně jinou roli než psi – když už nic jiného, kočku nebylo možné vycvičit, neposlouchala pokyny a vůbec si dělala, co chtěla. A v tom lidé cítili určitou ďábelskost. Zajímavé je, že jestli můžeme středověké křesťany prohlásit za nepřátele koček, tak u muslimů to bylo přesně naopak.  Pokud se křesťanští cestovatelé dostali na muslimské území, byli překvapeni, že se tam lidé chovají ke kočkám stejně jako lidé ke psům v jejich domovině. Muslimové tedy neměli kočky spojené s něčím temným a nebezpečným.

Zdroj a fotka: http://www.medievalists.net/2013/10/02/why-cats-were-hated-in-medieval-europe/

Bulharský “Indiana Jones” objevil hrob, ve kterém byla kostra s železným kolíkem zaraženým v prsou. Tento hrob si okamžitě vysloužil přídomek “upíří”.

Profesor Nikolaj Ovčarov hrob odkryl ve starověkém městě na jihu Bulharska, starém skoro 7 000 let a objeveném před necelým čtvrtstoletím. Hrob byl ovšem středověký, ze 13. století. Profesor Ovčarov prohlásil, že kůl do srdce byl vrážen lidem, kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například spáchali sebevraždu.

Muž v hrobě byl stár asi 40 – 50 let, jeho levá noha byla oddělena a ležela u těla. Kolík byl prý do těla doslova zatlučen. Spolu s kostrou muže byly nalezeny i pozůstatky ženy a dítěte, šlo o znázornění Panny Marie, což mělo odehnat mor, který ve 13. století kosil středověkou populaci. Podobných hrobů bylo v celém Bulharsku doposud nalezeno asi sto.

Zdroj a foto: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/bulgaria/11153923/Vampire-grave-found-in-Bulgaria.html