Národní pověsti, které má velmi pravděpodobně každý národ, jsou neoddělitelnou součástí jeho národní identity a neoddělitelnou součástí jeho kulturního dědictví a to dokonce i některé příběhy, které byly případně převzaty od etnika jiného, ale jsou dnes vnímány jako příběhy vlastního národa.
První historická zmínka o Češích je až z roku 805 n.l.
Onoho Léta Páně 805 prý Čechové oplakávali svého padlého vůdce jménem “Lecho”. Možná to ale nebylo osobní jméno ale titul “lech” s malým l, tedy vůdce kmene. Co bylo před tímto datem, je skryto v neproniknutelné mlze dávnověku a jak a proč došlo k příchodu Slovanů na naše území o tom se můžeme dnes jen dohadovat.
Praotec Čech na hoře Říp, Autor: Josef Mathauser – ΑΩ institut, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5677415
Při pátrání po tom, kdo byl Sámo, první známý vládce západních Slovanů, musíme jít od nás hodně na východ. Do doby existence Velikého Bulharska. V 7. století n.l. tam žil panovník jménem Kubrat. Kdy se narodil není známo, zemřel někdy mezi roky 641 a 668. Byl to prabulharský vládce (kagan), později i vládce ostatních kočovníků mezi Kubání a Azovským mořem.
Jeho jméno v překladu znamená doslova: vlk, z turkického „böri“. Za vlády Kubrata se Bulhaři zbavili nadvlády Avarů či západních Turků někdy v letech 623 – 636 (pravděpodobně 632/635). Tehdy se zformovala říše Prabulharů, známá jako Velké Bulharsko, Staré Velké Bulharsko neboli Onogurie. Poprvé je Kubratovo jméno zmíněno v byzantské kronice v souvislosti se vznikem státu Velké Bulharsko. Kubratovo sídlo Baltavar (Poltava), leželo v centru tohoto území.
