Svastika (hákový kříž) je symbol používaný tisíce let, v různých obdobích a kulturách měl různé významy, mnohé z nich jsou už dávno zapomenuty. Jde o kříž s ohnutými či zalomenými (většinou v polovině) rameny do (obvykle) pravého úhlu a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika 卐) nebo proti němu (levotočivá svastika 卍).
Svastika v budhismu
První použití hákového kříže je doloženo v 5. tisíciletí před naším letopočtem (na území dnešního Íránu a na Balkáně), tedy v neolitu. Svastika byla tehdy jedním ze znaků abecedy. Dále ho používali Chetité, staří Řekové, samozřejmě Indové, tedy hinduisté a další náboženská uskupení. Méně známá jsou použití v Panamě (Konové) a Kolumbii (Čibčové), tedy v Americe.
Jako náboženský symbol byla svastika používána velmi často. Budhismus, hinduismus i džinismus – tedy náboženství rozšířená v Indii – používají hákový kříž jako symbol štěstí. Američtí indiáni svastiku používají doteď, například Navahové ho mají za důležitou součást rituálů.
Svastika je i často používaným náboženským symbolem evropských národů, dokonce i Slovanů. Používala se na Velké Moravě, v Polabí, na území Tater až do 20. století jako dekorativní symbol. Germáni, Vikingové a Anglosasové – tito všichni svastiku znali a používali. I v židovských synagogách hákové kříže najdeme, ovšem jen jako dekorace. Jde prostě široce využívaný symbol s různými významy.
Finská armáda začala svastiku používat už v roce 1918, tedy dřív než Němci. Červený hákový kříž měli na svých válečných létajících strojích i Lotyši, od roku 1926. Používali ho i Poláci a některé americké vojenské jednotky. Nacisté přijali hákový kříž v roce 1920, předtím ho používali neoficiálně.
Jakmile se během třicátých let minulého století svastika začala objevovat často a viditelně ve spojení s nacismem, mnoho organizací jí odvrhlo a později byl hákový kříž napořád spojován hlavně s režimem Adolfa Hitlera.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Svastika
obrazok nie je Svastika v budhismu ale symbol nedavno vymysleny pre (pseudotradicny) falun gong (vsak tak je obrazok na wikipedii popisany), vsak okrem nej su tam aj taoisticky(e) symbol(y)
ZDŠ, 70. léta – kde je hmyz, tam je voda i vyšší živočichové, kteří se jím živí. V dobách, kdy lidé žili ve skupinách, které se na jednom místě zdržovaly jen dokud nevyčerpaly jeho zásobu potravy a poté se přesunuly o region dál, byla hojná přítomnost hmyzu důležitým poznávacím znamením pro určování, kde se dočasně usadit. Je poměrně pravděpodobné, že právě tehdy vznikla symbolika haknkrajcu. Protože není nutné, často ani možné, putovat stále dál a dál, lidstvo už mělo takovou úroveň, aby si uvědomovalo, alespoň v případě těch schopnějších, že zásoby zvěře se přirozeně obnovují.
Jenže jak to udělat, aby neplýtvali silami a časem při hledání vhodných míst pro tábořiště? Ok, označím-li si vyjedené, ale výskytu zvěře přátelské místo značkou, budu příště vědět, když více či méně náhodou půjdu kolem, že mám obhlédnout, jestli už se potrava opět rozmnožila.
Jakou značku zvoliti? Rovné čáry se tesají či řežou lépe než oblé, že. Čáry vedle sebe či do kříže často vznikají přírodními vlivy. Háknkrajc je tedy prakticky první nejjednodušší použitelný obrazec, navíc má osm čar okolo středu, podobně jako mnohý hmyz nohou okolo těla.
Kapište to?
Ale je to jen teorie. Stejně trochu pravděpodobná jako ta, která tvrdí prakticky to samé, jen že značka není symbolem přítomnosti hmyzu ale je symbolem přítomnosti přímo zvěře, s jejími čtyřmi nohami s klouby symbolizovanými oním zalomením do háku.
Mimochodem, je prý též poměrně pravděpodobné, že právě v těch dobách vzniklo používání symbolů pěti či šesticípých hvězd, jako označení míst, kde se má velká skupina rozdělit na menší, protože hrozí nebezpečí útoku. Každou po pěti či šesti bojeschopných mužích a tolika slabých členech skupiny, kolik jich dokážou tito bojeschopní uchránit, rozestoupí-li se kolem nich dokola na dotyk ruky. Tedy původně po šesti bojeschopných, ale pak se zjistilo, že výhodnější je po pěti bojeschopných. Pět bijců sice nemá tolik síly jako 6, ale čím víc skupinek, tím větší možnost na jednu tygra nalákat, jak býka na rudý hadr, a těmi ostatními mu zaútočit do zad.
Tolik o základech haknkrajcu na ZDŠ v době normalizace a Kurta Waldheima.