Historik a novinář Robert Harris svou románovou novinkou Mnichov jistě potěšil mnoho svých českých příznivců nejenom proto, že pojednává o Mnichovské konferenci, tedy o tématu, které je u nás stále živé a velmi citlivě vnímané. Harris je známý hlavně díky své skvělé knize Otčina, odehrávající se v Německu po skončení války, kterou Hitler neprohrál. Ale zpátky k Mnichovu – způsob, jakým autor čtenářům přibližuje dění v osudovém týdnu, kdy došlo k popisu dohody, je velmi příjemný.

Do dění v Londýně a Berlíně čtenáře vpraví dva hlavní hrdinové, jeden z premiérových sekretářů Hugh Legat a zaměstnanec nacistického ministerstva zahraničí Paul von Hartmann. Spojuje minulost, dva roky spolu studovali na Oxfordu, takže se poměrně dobře znají. Další postavy už zná každý milovník historie s její průměrnou znalostí, takže se setkáme s Hitlerem, Chamblerlainem, Halifaxem, Mussolinim a i dalšími politiky a diplomaty, kteří tehdy skutečně rozhodovali o budoucnosti světa.

Asi se nesluší příliš prozrazovat děj a zápletku, ale myslím si, že pontenciálnímu čtenáři stačí naznačit, že v určitých okamžicích mají hlavní hrdinové šanci zvrátit vývoj dějin. O tom, zda se jim to podaří, či ne, je čtenář na pochybách většinu děje. Legat jede do Mnichova s britskou delegací místo Cecila Syerse, tedy muže, který se konference skutečně zúčastnil. Thriller graduje v Mnichově během a po konferenci, kde se hraje nejenom o to, zda budou Sudety odtrženy od Československa, ale také o to, zda nakonec vypukne válka.

Hartmann je totiž jedním z několik  spiklenců, kteří se chtějí zbavit Hitlera. Společně s Osterem a Beckem plánuje jeho svržení a aniž by s tím počítal, nakonec se s ním setká sám, s pistolí v kapse. Zabít ho nedokáže, na jeho odstavení ovšem pracuje jinak, jakousi neoficiální diplomatickou cestou. Za pomoci Legata se na pár minut setká s Chamberlainem, a řekne mu tajemství. Jak si britský premiér (který je v knize mimochodem brilantně popsán) s informacemi naloží a jak celý příběh skončí? To už bych prozradil opravdu moc…

Knihu doporučuji i těm, kteří si nevěří v oblasti předválečné evropské politiky. Postavy jsou důkladně představeny a i když jde o fikci, myslím si, že děj v mnohém odpovídá skutečnosti. To, jak probíhala jednání, kdo a kde se jich účastnil, jak se protagonisté chovali, to vše autor čerpal z osobních vzpomínek, tisku a archivních filmových týdeníků.

V knize je samozřejmě rozebírán i osobní život hlavních hrdinů, ovšem v omezené a tedy přijatelné míře. Čtenář se dozví o Legatově manželce a Hartmannově milence (která mimochodem hraje zásadní roli) a také o jejich společném tajemství z dob studií.

To, že je autor historikem a velmi zběhlý v práci s archivními prameny, je ku prospěchu věci. Jeho příběh tak působí věrohodně a naturalisticky, popisy lidí, míst a událostí jsou velmi čtivé, navíc se zázemím postaveným na faktech z historie. Jako bonbónek pak v knize působí minipříběh Vojtěcha Mastného, československého velvyslance v Berlíně, který je během konference zadržován pod zámkem.

Fikce podobného ražení mám rád, je to v rámci beletrie můj oblíbený žánr. Z každé stránky je znát, že napětí se stupňuje a asi nebudu jediným čtenářem, který se snažil domýšlet, jak to celé dopadne. Harris tohle prostě umí, na jednu stranu chvátáte dějem jako o život, jenom abyste se dozvěděli, jak to skončí, a na druhou stranu se vám tolik spěchat nechce, protože si to sakramenstsky užíváte.

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz. Z nabídky novinek historické beletrie si určitě vyberete i vy.