Státy se udržují idejemi, na kterých vznikly. Základní ideou vzniku našeho novodobého státu byla především touha našich předků po existenci samostatného českého státu v jeho historických hranicích, státu ve kterém by se mluvilo česky od Aše až po Mosty u Jablůnkova. Takto posuzováno, Otcové Zakladatelé našeho novodobého státu, uspěli a tuto skutečnost, která se před sto lety zdála téměř nemožnou, dnes nezmění ani občasné poštěkávání jejich staronových odpůrců. Za to, že dnes svůj stát máme, jim patří neskonalý dík.
Proto tento rok slavíme sto let od vzniku našeho státu. Je, a bude jistě na toto téma ještě spousta oslavných ód a možná i hlubokomyslných úvah pro a proti.
Neuškodí ale podívat se s určitým žertovným nadhledem a s troškou humorné ironie na otázku, jak se měnila naše společnost v průběhu minulých sta let v závislosti na národnostním složení našeho obyvatelstva a politické situaci z pohledu ústavy, neboli jak v našem státě postupem času ústavně vznikal nejdříve národ, z národa lid, z lidu dva bratrské národy a posléze z jednoho z nich, z toho, který již nemá velké národnostní menšiny, vznikli občané.
Stručný přehled toho, jak z Čechů v průběhu jednoho sta let vznikli občané v závislosti na národnostním složení republiky:
Rok 1920
Dle ústavy je Československo státem národa Československého.
Ústavní listina Československé republiky z roku 1920:
Preambule
„My, NÁROD Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29. února 1920 Ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje. “Atd…
Ústavní listina Československé republiky byla ústavou první československé republiky. Ústava byla vyhlášena pod č. 121/1920 Sb. z. a n. (sbírky zákonů a nařízení) dne 6. března 1920, kdy také nastala její účinnost. Z dané ústavní preambule vyplývá, že státotvorným prvkem v mnohonárodnostním občanském Československu nejsou všichni jeho občané, ale národ, a to jen NÁROD Československý,
v počtu 8 760 937 občanů (ČEŠI 6 747 145, SLOVÁCI 2 013 792), což je tedy 65,5 procent z celkového počtu 13 374 364 obyvatel státu. Ostatní občané, jinak mluvící obyvatelé státu, byli ze státotvorného procesu vyloučeni. Je to ovšem pro daný stav věci pochopitelné, protože pak by Československá republika v tehdejších státních hranicích nemohla nikdy vzniknout.
To, co platilo v roce 1918, platilo i v roce 1945 a platí to i dnes. T.G. Masaryk: „Výklad světové války nacionalismem je také jednostranný a neurčitý. Také nacionalism je v zemích všech, a tudíž opět otázka, který, jaký nacionalism způsobil válku? Kdo začal ofensivou, kdo se jen bránil? “
„Hledíme-li k poměru našemu a našich Němců, jak byl za Rakouska a jak jej chtějí mít pangermáni ještě dnes, vzniká otázka: Co je spravedlivější, aby 3 miliony, t.j. zlomek německého národa, byly v neněmeckém státě, či aby 10 milionů Čechů a Slováků, tj. národ celý, bylo ve státě německém? “
Národnost československých státních příslušníků podle sčítání lidu roku 1921:
Celkový počet obyvatel činil 13 374 364, z toho bylo 8 760 937 Čechoslováků, z tohoto celkového počtu Čechoslováků jich v českých zemích žilo 6 747 145 a na Slovensku z tohoto celkového počtu Čechoslováků bylo 2 013 792 Slováků. K německé národnosti se hlásilo 3 123 568 obyvatel, k maďarské národnosti se hlásilo 745 431 obyvatel, ke karpatoruské, ruské, ukrajinské národnosti se hlásilo 461 849 obyvatel, k židovské národnosti se hlásilo 180 855 obyvatel, k polské národnosti se hlásilo 75 853 obyvatel, k jiné národnosti se hlásilo 25 871 obyvatel.
Období od 30. září 1938 do 4. května 1945.
Na základě ústavního dekretu prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o obnovení právního pořádku (republikováno jako 30/1945 Sb.) a vládního nařízení č. 31/1945 Sb. je období 30. září 1938 do 4. května 1945 považováno za dobu nesvobody. V době nesvobody ústava sice zrušena nebyla, ale nebyla dodržována a byla soustavně porušována.
Principy obnovení státu:
- neplatnost Mnichovské dohody od počátku,
- neplatnost všech ústavních a jiných aktů v době nesvobody,
- neplatnost Benešovy abdikace (jako vynucené),
- kontinuita hranic (neplatnost Mnichovské dohody a Vídeňské arbitráže).
Rok 1948
Dle ústavy se z národa Československého stává lid československý.
Ústavní zákon ze dne 9. května 1948 č. 150/1948 Sb.:
Prohlášení: „My, LID československý, prohlašujeme, …“atd. „Češi a Slováci, dva bratrské národy …“..atd.
Ústava Československé republiky, vycházela z prvorepublikové ústavní listiny. Parlament (Národní shromáždění) byl jednokomorový, ústavní soud byl zrušen. Zvláštní postavení měly slovenské národní orgány (sbor pověřenců, Slovenská národní rada). Ústava obsahovala předpisy o soukromém vlastnictví a státním hospodářství.
Zřízeny byly národní výbory, zrušeny země (Česká, Moravskoslezská a Slovenská). Ústavu později doplňovala série ústavních zákonů. Tuto ústavu odmítl prezident republiky Dr. Edvard Beneš podepsat a abdikoval. Proto ji podle § 60 ústavní listiny z roku 1920 podepsal premiér Klement Gottwald též na místě prezidenta.
Složení obyvatelstva ČSR v roce 1950: Češi 8 344 000, Slováci na Slovensku 2 982 524, Slováci v Čechách 258 000, Poláci 71 000, Němci 160 000, Maďaři 367 000, atd… celkem 12 338 000.
Rok 1960
Dle ústavy se z lidu československého stává pracující lid Československa, neboť „Socialismus v naší zemi zvítězil“.
Ústavní zákon z roku 1960:
Preambule
„My, PRACUJÍCÍ LID Československa, prohlašujeme slavnostně: “ atd.
Národní shromáždění přijalo Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky11. července 1960, přičemž od tohoto dne byl zákon platný a účinný. Ústava změnila název státu na „Československá socialistická republika“ a zároveň její účinností přestala platit Ústava Československé republiky z května 1948.
Složení obyvatelstva ČSR v roce 1961: Češi 9 023 000, Slováci 3 836 216, z toho 276 000 v českých zemích, Poláci 67 000, Němci 134 000, Maďaři 665 957, atd… celkem 13 745 000.
Rok 1968
Dle ústavy se z pracujícího lidu Československa stává, na základě výdobytků pražského jara, národ český a slovenský.
Ústavní zákon o československé federaci z roku 1968 :
Preambule
„My, NÁROD český a slovenský, …“ atd.
Složení obyvatelstva ČSR v roce 1970: Češi 9 271 000, Slováci 4 199 904, z toho 321 000 v českých zemích, Poláci 64 000, Němci 81 000. Celkem 14 345 000.
Rok 1992
Dle české ústavy se z národa českého a slovenského v českých zemích stávají občané.
Ústava České republiky (1992/93):
PREAMBULE
„My, OBČANÉ České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky…“ atd…
Složení obyvatelstva České republiky v roce 1991, celkem
10 302 215 obyvatel, z toho Češi 9 770 527, Slováci 314 877,
Němci 48 556, Poláci 59 383, atd …
Dnes je Česká republika národnostně homogenním („jednonárodnostním“) státem. Podle sčítání lidu k 1. 3. 2001 se k národnosti české přihlásilo přibližně 90,4% populace. Druhou nejpočetnější národností je moravská (3,7%), třetí národnost slovenská (1,9%), čtvrtá národnost polská (0,5%) a pátá národnost německá (0,4%). Mezi dalšími jsou: ukrajinská, vietnamská, maďarská, ruská, romská.
Z dané ústavní preambule vyplývá, že státotvorným prvkem v současném „jednonárodnostním“ českém státě není národ český, ale kupodivu, jsou jím všichni jeho občané.
Je to ovšem pro daný stav věci pochopitelné. Můžeme si to dovolit. Jednak jsme přece demokraté a také ústavněprávní názory prošly od doby dvacátých let minulého století jistým i účelovým vývojem a také zde hraje svou roli skutečnost, že národnostní menšiny v České republice jsou dnes tak nepatrné, že nebezpečí rozpadu státu z této strany v současné době nehrozí.
Čili, je zřejmé, že čím více bylo obyvatelstvo našeho státu z hlediska jazykového homogennější, tím více se prosazoval, alespoň dle ústavy, prvek občanský a tím více prvek národnostní ztrácel na důležitosti. Z hlediska dlouhodobé možné existence mnohonárodního předválečného Československa to mělo být po jeho etablování na mezinárodní scéně právě naopak. Doba tomu však nepřála a švýcarský státoprávní model byl u nás nerealizovatelný protože čeští Němci nechtěli v Československu dobrovolně žít, zatímco švýcarští Němci ve Švýcarsku dobrovolně žít chtěli a chtějí.
A stručný pohled za východní hranice.
Ústava slovenskej republiky
Platnosť od: 1.10.1992
Účinnosť od: 1.9.2014
PREAMBULA
„My, NÁROD slovenský,
pamätajúc na politické a kultúrne dedičstvo svojich predkov a na stáročné skúsenosti zo zápasov o národné bytie a vlastnú štátnosť,
v zmysle cyrilo-metodského duchovného dedičstva a historického odkazu Veľkej Moravy,
vychádzajúc z prirodzeného práva národov na sebaurčenie,
spoločne s príslušníkmi národnostných menšín a etnických skupín žijúcich na území Slovenskej republiky,
v záujme trvalej mierovej spolupráce s ostatnými demokratickými štátmi,
usilujúc sa o uplatňovanie demokratickej formy vlády, záruk slobodného života, rozvoja duchovnej kultúry a hospodárskej prosperity, teda my, občania Slovenskej republiky, uznášame sa
prostredníctvom svojich zástupcov
na tejto ústave: “ atd…
Důvod, proč je ve slovenské ústavní preambuli uveden na prvním místě NÁROD a ne OBČANÉ, já vědět nemusím. Ovšem zatím ještě mají silnou maďarskou národnostní menšinu, která se ale postupně zmenšuje a tak v budoucnosti možná … slovenská ústava projde podobným vývojem jako česká.
Vývoj národnostního složení Slovenska po rozpadu Československa:
Rok 1991
Slováci 4 519 328, Maďaři 567 296, Romové 75 802, Češi cca 60 000, atd…
Celkem 5 274 335 obyvatel.
Rok 2001
Slováci 4 614 854, Maďaři 520 528, Romové 89 920, Češi 44 620, atd… Celkem 5 379 455 obyvatel.
Rok 2011
Slováci 4 352 775, Maďaři 458 467, Romové 105 738, Češi 30 367, atd…
Celkem 5 397 036 obyvatel.
Moje poznámka: Je pozoruhodné, že „v zmysle cyrilo-metodského duchovného dedičstva a historického odkazu Veľkej Moravy“, která vznikla v 9. století a trvala cca 70 let, tedy přibližně tak dlouho jako Československo do svého rozpadu a byla společným státem předků Čechů a Slováků, slovenští zákonodárci zcela opomněli v platné slovenské ústavě jakoukoliv zmínku, či odvolávku na Československo. To lze vysvětlit jen tak, že nepovažují tradici československé státnosti za svou. Co v takovém případě chtějí slovenští zákonodárci při příležitosti 100 výročí vzniku Československa oslavovat a připomínat, je pak otázkou.
