Když se řekne Balfourova deklarace, většinou si každý představí Balfourovu deklaraci z roku 1917, která vyjadřuje postoj britské vlády v otázce vytvoření židovské domoviny na území, které po první světové válce ztratila Osmanská říše. Jenže tehdejší britský ministr zahraničí napsal těch deklarací víc. Některé  čtenáře možná překvapí, že existuje také. Balfourova deklarace z  9. srpna 1918, která se týká Československa.

Vzhledem k tomu, že  dne 9. srpna 2018 uplyne sto let od jejího vzniku, zveřejňuji zde znění této rezoluce tak, jak ji uvádí ve své knize T. G. Masaryk:

„Jak se formování legií a jejich účast ve společném boji politicky uznávala a hodnotila, vidět dobře z deklarace min. Balfoura z 9. srpna 1918, proto ji zde podávám:

Deklarace. Od samého počátku války československý národ všemi prostředky, jež byly v jeho moci, odporoval společnému nepříteli. Čechoslováci vytvořili  značnou armádu, bojující na třech bojištích a usilující na Rusi a na Sibiři zadržet německou invasi.

V uvážení tohoto úsilí k dosažení nezávislosti pokládá Velká Británie Čechoslováky za spojenecký národ a uznává jednotu tří československých armád za armádu spojeneckou a válčící, stojící v pravidelné válce proti  Rakousku-Uhersku a Německu.

Velká Británie uznává také právo československé Národní Rady jakožto  nevyššího orgánu československých národních zájmů a jakožto nynějšího poručníka (trustee) budoucí československé vlády , jenž má nejvyšší moc nad touto spojeneckou a válčící armádou.“

Zdroj: T.G.Masaryk, Světová revoluce za války a ve válce 1914 – 1918, vydal Orbis a Čin v Praze, 1925

K tomu ještě přidám ze zdroje: www.libri.cz, www.moderni-dejiny.cz, následující:

„Tato deklarace byla vyvrcholením několikaletých snah našich představitelů v čele s Tomášem Garrigue Masarykem. Na Kongresu utlačovaných národů Rakousko-uherských v Římě v dubnu 1918 deklarovali delegáti československé, polské, jihoslovanské i rumunské emigrace rezoluci požadující ustavení národních států. Krátce na to vláda USA prostřednictvím státního tajemníka Roberta Lansinga vyjádřila „sympatie k národním tužbám Čechoslováků a Jihoslovanů“.

Dne 3. června se k tomuto prohlášení připojily vlády Velké Británie, Francie a Itálie. V průběhu června začaly prohlášení spojeneckých vlád získávat konkrétnější podobu. Vláda USA a Francie uznaly 28. června, respektive 29. června 1918 nárok československého národa na samostatnost a deklarovaly snahu o vytvoření národního státu v historických hranicích.

Balfourova deklarace z  9. srpna 1918 byla na rozdíl od předchozích projevů sympatií skutečným závazným dokumentem. Následně byla 3. září podepsána v intencích této deklarace úmluva mezi britskou vládou a Národní radou Československou jako oficiálním a jediným představitelem našeho národa. Obdobně navázala Národní rada Československá 10. září 1918 oficiální styk s francouzskou vládou a 3. října 1918 s italskou. Cestě k samostatnému státu již nic nebránilo.“

Není, co dodat. Snad jen…

Příjemně mě překvapí, pokud v připomínce na tuto Balfourovu deklaraci z 9. srpna 1918 nebudu ve veřejném prostoru sám.