Rychlost byla (a vlastně pořád je) pro stíhačky a letadla vůbec jedním z hlavních parametrů úspěchu. Jistě, nejenom v druhé světové válce záleželo hodně i na obratnosti, výzbroji, doletu, dostupu, pevnosti konstrukce, pancéřování… a samozřejmě na umění pilota. Rychlost je ovšem hlavně díky jednoduchosti srovnávání jednotlivých letadel jedním z nejsledovanějších parametrů. Podívejme se tedy na žebříček letadel druhé světové války, sestavený podle rychlostí jednotlivých tipů. Přesněji řečeno na jeho špičku a chvost, na kompletní srovnání se můžete podívat na linku níže.
Na špičce žebříčku jsou experimentální proudová a raketová letadla Luftwaffe. Většina z nich se nikdy bojů nezúčastnila, šlo o prototypy a tajné Hitlerovy zbraně, které se nikdy na frontu a nebo z rýsovacího prkna vůbec nedostaly. Přesto si svoje místo v žebříčku zaslouží. Nejrychlejším letadlem druhé světové války byl Lippisch P.13A, koncept s maximální rychlostí 1650 km/h.
Konstruktér Lippisch byl génius a jako mnoho dalších krajanů skončil po válce v USA a vymýšlel letadla pro Američany. Raketová nadzvuková letadla konstruoval o mnoho let dříve, než ostatní. Lippisch mimochodem vymyslel i raketový Me 163 Komet, stíhačku, která dosahovala rychlosti více než 1000 km/h a navíc opravdu létala a bojovala nad Německem v posledních měsících války. Vyzkoušela si jí německá stíhací esa, například Heinz Bär. Raketové a proudové stíhačky byly extrémně nebezpečné kvůli častým poruchám, které končily obvykle tragicky.
Metu 1000 km/h si troufali zdolávat jenom němečtí konstruktéři, prakticky každý z velkých výrobců chystal raketovou nebo proudovou stíhačku, dotaženo bylo však jenom minimum projektů, bojového nasazení se dočkala proudová stíhačka Me 262 s maximální rychlostí skoro 900 km/h. Jak je vidět v žebříčku, proudové stíhačky během druhé světové války připravovali i Američané a Japonci, k jejich nasazení ovšem nedošlo.
Jak se v žebříčku umístily známé vrtulové stíhačky? Mustang je s rychlostí okolo 700 km/h na špičce “starých” stíhaček, následuje Tempest, Jak 9, Corsair… Spitfire byl o cca 100 km/h pomalejší. Žebříček si prohlédněte celý, najdete v něm známé typy i nikdy nezalétané koncepty. Pokud se podíváme na konec žebříčku, najdeme tam skutečné a opravdu pomalé rarity, průzkumná nebo transportní letadla s rychlostí okolo 120 – 150 km/h. Na posledním místě je uveden Sikorsky R-4, první masivně vyráběný vrtulník. Hodně dole jsou i u nás známý (a ve Kbelích vystavený) Polikarpov a průzkumný Piper.
Zdroj: http://www.militaryfactory.com/aircraft/ww2-aircraft-ranked-by-speed.asp
Otec během války byl nasazen do polského Danzingu a na dovolené si zařídil přechod do Škoya Mladá Boleslav, která patřila pod tkzv.Goringwerke. Dle jeho vyprávění pracoval na výrobě křídel letadel a na hydraulice podvozku asi Me 109, dále se zde měly vyrábět sočástky motorů nebo celé motory to již nevím.