Knihy mohou být “konzumovány” i jinak, než četbou. Existují audioknihy, tedy knihy namluvené, které je možno poslouchat. Jaké to je, poslouchat knihu? To vlastně nemohu říci, protože jsem poslouchal rozhlasové dokumenty o druhé světové válce. A jelikož mě tohle období zajímá, tak jsem se skvěle bavil.
Když jsem si před dvěma lety přečetl nabídku Audiotéky o možnosti zrecenzovat vybranou audioknihu, rozhodně jsem nevyskočil ze židle nadšením. Spíš jsem zpozorněl. Zkušenosti s audioknihami mám, tento formát mi nikdy moc nevyhovoval. Poslouchat knihu v posteli před spaním v mém případě nemá smysl, vždycky hned usnu a druhý den si to musím pouštět od začátku. A tak pořád dokola. Asi nejsem vhodným konzumentem audioknih. Nicméně když jsem v nabídce objevil audioknihu Druhá světová válka (aktuálně stojí 149 Kč), moje “averze” k audioknihám byla okamžitě překonána a pustil jsem se do toho.
Historie je mým koníčkem mnoho let a druhá světová válka mě zajímá asi nejvíc, hlavně stopa, kterou v její době zanechali v dějinách Čechoslováci. Z tohoto hlediska jsem byl spokojen. Většina z více než 13 hodin záznamu se týkal naší historie. Na začátek bych měl asi uvést, že nejde o klasickou audioknihu (tedy původní knihu, později načtenou), ale o komponovaný dokument z dílny Českého rozhlasu. V prvních krátkých stopách se posluchač dozví o důvodech vzniku největšího válečného konfliktu v dějinách, chronologicky si zopakuje to, co by měl znát ze školy a mnoho dalšího navíc. Zajímavosti, kuriozity a hlavně dobové záznamy reportáží a projevů – to je to, co dělá z tohoto projektu unikátní věc.
Alespoň v mém případě se Druhá světová válka nedala poslouchat na dobrou noc, nebo jako podkres k práci, je třeba dávat pozor. Obecně jako velkou nevýhodu audioknih vnímám fakt, že posluchači vnucují vlastní tempo konzumace obsahu. Někdo může záznam považovat za ideální, jinému chybí spád (zdá se mu všechno tak nějak pomalé), další posluchač nemusí stíhat. Zde vedou knihy klasické, tempo četby si každý určuje sám.
Tato “audiokniha” určitě poslouží zvídavým jako zdroj informací. Já většinu reálií znám, projel jsem si opět časovou osu války, zopakoval si reálie. Rychle, přehledně, zajímavě. Ovšem přínos pro mě byl jinde. Zaujaly mě neznámé skutečnosti, koriozity a hlavně dobové rozhlasové záznamy. Tak třeba Vlasta Burian – nejdřív vtipně řečnil proti Němcům při mobilizaci, pak si dělal legraci z Beneše a Stalina v propagandistických pořadech za protektorátu. Voskovec a Werich a ukázky jejich vysílaní z USA domů. Projevy politiků obou stran konfliktu. Autor projektu Marek Janáč musel nepochybně trávit studiem archivu desítky nebo stovky hodin a tímto projektem si získal mojí pozornost amatérského milovníka historie.
Po chronologickém popisu událostí války proloženém krátkými exkurzy do archivu následuje série v průměru hodinových dokumentů, věnujících se vždy nějaké zajímavé oblasti z dějin druhé světové války. Tajné pokusy na lidech, vědecké objevy (věděli jste, že za teflon, dálkové ovládání a klimatizaci “vděčíme” válečným výzkumům?), tajné zbraně Německa, propaganda, vznik Izraele, ale třeba i současný neonacismus. To všechno jsou témata dokumentů, tentokrát podrobně zpracovaných, s vyjádřením historiků a odborníků na problematiku. Třešničkou na dortu jsou pak autentické rozhlasové záznamy z procesu s K. H. Frankem.
Třináct hodin poslechu jsem zvládl za týden, cestou do práce a z práce. Skvěle jsem se bavil, dvakrát si popletl cestu a hlavně jsem se dozvěděl spoustu informací (jimiž se dá hezky “blýsknout” při debatách u piva), které jsem před tím neznal. Je to jistě způsobeno tím, že mě obsah vyloženě bavil, ale i kdybych chtěl, tak chybu na tomto projektu najít nemůžu.
