Článek autora Martina Nekoly s názvem v nadpisu v uvozovkách vyšel 27.04.2019 v časopise 100+1 zahraniční zajímavost a tradičně obsahuje i 74 letech po válce množství nepravd a dezinterpretací.

V článku se píše: „Devětadvacátého září 1940 zasedli oba nejmocnější muži protektorátu von Neurath a K. H. Frank) k poradě u Hitlera, který stanovil tři potenciální řešení: Čechům mohl být jednak ponechán určitý typ autonomní správy, což ovšem vůdce považoval pouze za krajní možnost, kdyby mezinárodní situace nedovolila jinak. Tvrdil, že česká mentalita a svéráz by vedly k odboji a sabotování Říše zevnitř. Druhou variantu představovalo neustále probírané vysídlení přebytečného národa jinam. Ani Hitlerovi nevadila brutalita a civilní ztráty, jež by tak rozsáhlou operaci zcela jistě provázely; nepřál si však vakuum, které by po Češích vzniklo a jež by ani kolonisté německého původu povolaní z celé Evropy nemohli uspokojivě zaplnit. Za stávajících podmínek se proto přikláněl k postupné asimilaci.“

Událo se tak ne 29. 9. 1940, nýbrž 23. 9. 1940, ale to je bezvýznamný detail. Záznam z oné porady v překladu zní: „(1) Čechům sídlícím v protektorátu v souvislém území bude i v budoucnu poskytnuto mimořádné státoprávní postavení. Češi sami mezi sebou budou moci mít autonomní správu a možnost vyžití v tomto prostoru. Němci budou žít vedle nich, samozřejmě v rovnoprávnosti a jako němečtí státní příslušníci. Toto řešení považuje Führer za nebezpečné, protože by v souladu s mentalitou a svérázem Čechů mohlo někdy vést k dalším projevům odbojnosti a novým protiříšským rejdům. (2) Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy do jiného prostoru. To nepřichází v úvahu už proto, že sedm milionů Čechů od nás nebude chtít nikdo převzít. Okamžité vysídlení je kromě toho nežádoucí, nesmíme vytvořit vakuum, neměli bychom ani německé lidi k zaplnění: Führer se zmínil o poměrech v župě Povartí, kde se není možno obejít bez polského obyvatelstva. (3) Použití řady různých metod ke germanizaci prostoru. To Führer z historických a rasově politických důvodů považuje pro větší část národa Čechů za možné, pokud zároveň s tím bude rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část Čechů vyloučena, příp. podrobena zvláštní proceduře. Na to však počítá s obdobím sta let (!). Výběr Čechů určených k asimilaci je třeba provádět přesně a přísně a může probíhat jen na základě určitých směrnic.“ [Brügel] Není známo, že by Hitler své stanovisko o nakládání s Čechy do konce svého života změnil, takže německým záměrem bylo přenárodnění Čechů rozložené do období jednoho století.

V článku M. Nekola píše: „Opatření stárnoucího von Neurath byla v nejvyšších nacistických kruzích považována za mírná a nedostatečná.“ To však vůbec nebylo příčinou odvolání říšského protektora a jeho nahrazení Heydrichem. To je český výmysl. V létě 1941 poklesla výkonnost v protektorátním zbrojním průmyslu hlavně v důsledku problémů ve výživě dělnictva přibližně o 15–20 % (zpráva Waltera Bertsche Frankovi 19. 9. 1941, citováno dle [Kárný]), takže K. H. Frank vyzval 21. 8. 1941 písemně Neuratha, aby pro ně oba domluvil společnou audienci u Hitlera, protože „stále hrozivější situace ve výživě protektorátu naléhavě vyžaduje Führerovo rozhodnutí, zda bychom mohli být v následujících měsících zásobováni z říšských zásob… nebo budeme nadále odkázáni na nedostačující protektorátní zásoby. Pokud nám Říše nemůže pomoci, je třeba z toho vyvodit závažné politické důsledky. I toto rozhodnutí musí učinit sám Führer, a sice po našem vysvětlení.“ K tomu poznamenal, že se jedná o „poslední možnost, jak zajistit v protektorátu potřebný klid a nakonec i nadále nést politickou odpovědnost.“ [Kárný – Milotová] 15. 9. 1941 pak referoval von Neurath Hitlerovi, že „zásadní příčinou je zjevně další zhoršení potravinové situace v protektorátu, která… občas nabývá katastrofálních forem… Jako bezprostřední důsledek lze v řadě průmyslových a zemědělských podniků v protektorátu zaznamenat stále se zvyšující nechuti k práci a někde i nezanedbatelný pokles výkonnosti. Od 10. srpna došlo ve dvanácti případech k přechodné stávce, také v závodech válečné výroby, vždy z důvodů situace ve výživě. Zkoumání jednotlivých případů prokázalo, že na dělnictvem vznášené žaloby je třeba pohlížet jako na částečně oprávněné. Kromě toho lze u dělníků konstatovat rostoucí ochotu naslouchat nabádání k sabotážím, nepřetržitě vysílanému nepřátelským rozhlasem.“ Závěrem požadoval Neurath naléhavě „přídavky z říšských zásob.“ [Kárný – Milotová – Kárná] Kde tedy je ona protektorova nedostatečná tvrdost podle názoru českých historiografů a autora článku? Heydrich tedy přijel do protektorátu zlepšit zásobování potravinami a zvýšit výkonnost výroby alespoň na původní úroveň před nedostatekem potravin. V tzv. první heydrichiádě bylo popraveno za hospodářské delikty, keťasení (překupnictví) 42 % k smrti odsouzených. Heydrich i pak využívaje tlaku trestů smrti za šmelinu a hospodářské delikty, nařídil nové sčítání stavů dobytka a zásob obilí a stanovil lhůtu, ve které bylo možno naposledy beztrestně nahlásit do té doby načerno pěstovaný dobytek a nenahlášené zásoby obilí. Počet dobytka se v protektorátu pár týdnů rázem zvýšil o 560 tisíc kusů (!) a zásoby obilí o 20 %.

M. Nekola pak cituje z Heydrichovy tajné řeči 2. 10. 1941 k vysokým představitelům NSDAP v Černínském paláci v Praze, zejména jeho kategorizování Čechů do skupin s možnými způsoby, jak s nimi naložit. Čeští dějepisci a M. Nekola s nimi pokládají Heydrichovy úvahy z této řeči za hotový plán, kterým se pak nacistické Německo řídilo při zacházení s Čechy, případně s nimi hodlalo naložit po válce. Jenže to je omyl, Heydrich pouze vyložil teoretické, technické možnosti řešení, co s Čechy. Dodnes totiž historici zatajují Heydrichova slova ze stejného projevu: „Ale nenaštvat! Vždyť je to všechno jen teoreticky!“ [The Speech of the Reich Protector Reinhard Heydrich on the Elimination of the Czech Nation] V žádném případě nemělo „podle Heydrichových propočtů ze středu Evropy zmizet zhruba šedesát procent obyvatel“, jak tvrdí autor článku Nekola. Statistická šetření o vhodnosti místního obyvatelstva k poněmčení byla za Heydrichova života ještě v počátcích bez jednoznačných výsledků, navíc Nekolou udávaný úbytek 60 % všech obyvatel nebylo kým zaplnit. Příslušné výzkumy o vhodnosti českého obyvatelstva k poněmčení dospěly k výsledkům až po Heydrichově smrti.

Naprostým nesmyslem je Nekolova konfabulace: „Na okamžik si představme, že válka skončila vítězstvím třetí říše a pro slovanské národy na území ovládaném nacisty nastalo období temna. Finální podoba vypořádání se s Čechy ve střední Evropě by závisela na výsledku války, počtu obětí a rozsahu průmyslových škod. Přisluhovačům nacistů a jedincům s přijatelným rasovým původem by byla zřejmě umožněna jepičí existence, dokud by do Čech nedorazil příliv čistě německých kolonizátorů.“ Odkud, prosím? Kde by je německý národně socialistický režim sehnal?

Článek Nekoly končí nehorázným českým bludem: „Kam by směřoval krutý exodus českého národa, nahnaného násilím do dobytčích vagonů s jednosměrnou jízdenkou do cílové stanice kdesi tisíce kilometrů na východě? Těžko dnes soudit, zda by se po triumfu Říše skutečně zrodily české rezervace za polárním kruhem, podél toku sibiřských řek či snad v nehostinných pláních Střední Asie. Nacisté však také mohli seznat, že náročnost novodobého stěhování národů podcenili – a přistoupili by pak zřejmě k mnohem snazšímu řešení, tedy k masovým popravám.“ Vyvraťme tedy nesmysly Nekolovy i českých historiografů.

Existovaly dva hlavní německé nacionálně socialistické přístupy k přenárodňování Čechů: první zdůrazňoval roli politických postojů přenárodňovaných, druhý jejich rasovou vhodnost. První zastávali aparát NSDAP a vedoucí všech žup v okolí protektorátu včetně Konrada Henleina, zastánci druhého přístupu byli Allgemeine SS, H. Himmler, K. H. Frank a R. Heydrich. SS svůj názor proti vůli NSDAP prosadila. Říšský vůdce SS (Reichsführer SS) Heinrich Himmler nařídil 12. 9. 1942 dálnopisem RSHA a RuSHA (Reichssicherheitshauptamt, Hlavní říšský bezpečnostní úřad; Rasse- und Siedlungshauptamts der SS, Hlavní rasový a osídlovací úřad SS) poté, kdy ze 120 protektorátních příslušníků z Prahy ucházejících se o německou národnost a státní příslušnost bylo uznáno coby vhodných pouze šest, aby byla pro poněmčování Čechů používána tatáž kritéria jako při výběru do Allgemeine SS s tím, že Čechy ze „skupiny I až III je v případě politických zásluh třeba poněmčovat bez prodlení“ [NA, sg. 109-4/60; Brandes]. To byla podstatná novinka, protože kromě sjednocení metodiky učinil všechny osoby z rasové kategorie III, klasifikované dosud jako „rasově nežádoucí přírůstek němectví“, schopné poněmčení. Mohl tak učinit, byl nadřízeným obou úřadů a nejvyšším strážcem rasové čistoty celé Říše. Tím se přenárodnění začalo týkat mnohem větší části české populace, než bylo původně zamýšleno.

O rasových šetřeních pobočky RuSHA v Praze se dochovaly jen fragmenty, část ze sumárních měsíčních výkazů zkoumání zasílané na vědomí K. H. Frankovi, neboť dokumenty RuSHA byly pravděpodobně Čechy hned po válce záměrně zničeny. Od září 1941 do února 1945 byli rasově vyšetřeni včetně průzkumu mezi českými školáky minimálně 326 022 Češi v protektorátu a 62 482 Češi v Říšské župě Sudety [Brandes]. K tomu, jak dále uvádí Brandes, bylo rasově prozkoumáno minimálně 9000 českých zaměstnanců drah a 7000 českých zaměstnanců pošt pracujících ve „staré“ Říši. Že šetření pokračovalo a jeho rozsah se zvyšoval i za kritické vojenské situace ke konci války, dokládá zcela zřetelně význam, jaký mu Heinrich Himmler, SS a K. H. Frank přikládali [Heinemann]. Brandes píše, že jen mezi únorem 1943 a únorem 1945 (pro toto období jsou k dispozici měsíční hlášení RuSHA v Praze úřadu K. H. Franka, na která ničitelé spisů zapomněli) prošlo rasovými prověrkami asi 5 % celkového českého obyvatelstva nejen v protektorátu, nýbrž i v odstoupených územích Německu [Brandes]. K tomu je nutné přičíst Čechy prozkoumané před tímto datem.

Čechů způsobilých k poněmčení bylo podle rasových výzkumů RuSHA ve vzorku složeném ze 48 184 osob zkoumaných mezi únorem 1943 a únorem 1945 v kategoriích I, II, III+ a III 87,54 %. Tzv. nevyvážení míšenci z rasové kategorie IV, nevhodní k přenárodnění coby rasově neúnosní, byli v české populaci zastoupeni 12,45 % a tzv. zcela rasově neúnosní z kategorie IVf podílem jen 0,015 %. S nimi byla zkoumána i tzv. rodinná společenstva, což byly jejich rodiny, statisticky čítající i s nimi v průměru 3,06 osob, tedy celkem kolem 147 443 osob [Brandes]. Zkoumaný vzorek byl dostatečně veliký, aby se výsledky daly spolehlivě aplikovat na celou českou populaci. Češi z kategorie IV (12,45 % z populace) měli být z rasových důvodů pracovně nasazeni ve „staré Říši“ k „pozvolné převýchově“. A nakonec 0,015 % Čechům (kategorie IVf), tj. pouze třem lidem z dvaceti tisíců Čechů (!) teoreticky hrozilo vystěhování do Generalgouvernement nebo dále na východ. Detlef Brandes v interview uveřejněném 25. 6. 2015 v Právu a v Novinkách.cz potvrdil, že plány německého národně socialistického režimu na vysídlení Čechů z českých zemí neexistovaly [Cinger].

Tedy nacionálně socialistické Německo neplánovalo Čechy vybíjet, ani vystěhovávat ze země, pomineme-li oněch nepatrných 0,015 % z nich. Netýkalo se to rasově pronásledovaných – židů a cikánů, ti byli z řad Čechů vyřazeni a perzekvováni. Od října 1942 se Češi posuzovali jako vhodní k přenárodnění výlučně na základě rasového hodnocení, nikoli podle politických postojů, ne dle znalosti němčiny nebo podle výskytu německých předků v rodokmenu. Podíl německé krve mohl být pro přenárodnění podle výnosu říšského ministerstva vnitra z 29. 3. 1939 zcela nulový.

Zdroje:

Brandes, Detlef: Umvolkung, Umsiedlung, rassische Bestandsaufnahme. NS-“Volkstumspolitik“ in den böhmischen Ländern. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 125. Oldenbourg Verlag, München 2012; česky: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015
Brügel, Johann Wolfgang: Tschechen und Deutsche 1939–1946. Nymphenburger Verlagshandlung GmbH, München 1974; česky: Češi a Němci 1939–1946. Academia, Praha 2008
Cinger, František: Nacisté chtěli poněmčit polovinu Čechů. Právo, Novinky.cz 25. 6. 2015. www.novinky.cz/kultura/373315-detlef-brandes-naciste-chteli-ponemcit-pulku-cechu.html
Heinemann, Isabel: Rasse, Siedlung, deutsches Blut. Das Rasse- und Siedlungshauptamt der SS und rassenpolitische Neuordnung Europas. Wallstein Verlag, Göttingen 2003
Kárný, Miroslav: Die materiellen Grundlagen der Sozialdemagogie in der Protektoratspolitik Heydrichs. In: Historica 29, 1989
Kárný Jaroslav, Milotová, Jaroslava (eds.): Od Neuratha k Heydrichovi. Na rozhraní okupační politiky hitlerovského Německa v „Protektorátu Čechy a Morava“. In: Sborník archivních prací č. 2, 39/1989
Kárný Jaroslav, Milotová, Jaroslava, Kárná, Margita (eds.): Deutsche Politik im „Protektorat Böhmen und Mähren“ unter Reinhard Heydrich 1941/1942. Eine Dokumentation. Nationalsozialistische Besatzungspolitik in Europa 1939–1945. Band 2. Metropol-Verlag, Berlin 1997
The Speech of the Reich Protector Reinhard Heydrich on the Elimination of the Czech Nation, The Seat of the Reich Protector (i. e. Nazi Governor and Hitler’s Representative in Czech Lands). Czernin Palace, Prague October 2, 1941 (legalized transciption of the original text incl. original errors). SÚA, fond ÚŘP – d, kart. 53., www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/dokumenty/projev_reinharda_heydricha_o_planech_na_1.html
Národní archiv v Praze. NA, sg. 109-4/60