Na dotaz o poměrně poměrně známém rčení, jehož původ ale mnohým z nás může být utajen, odpovídali odborníci z Národní knihovny ČR:

Velmi starobyle zní rčení “vymřeli po přeslici”, používá se už dlouhá staletí. Dnes již ale mnoho lidí ani neví,  jak přeslice vypadala. Je to “zašpičatělá tyč, na jejíž konec se navlékala zásoba lnu při ručním předení… po přeslici v ženské posloupnosti, v ženském potomstvu,…stala se [přeslice] takřka erbem ženy, jak je patrno např. z úsloví, užívaného při vymření ženského potomstva rodu: rod vyhynul po přeslici…”. Pro opačné pohlaví je vymření po meči (symbol mužnosti) – vyhynutí mužského potomstva rodu.
Zdroj: Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství, 1944-1948.

Vymřít po meči: poslední potomek rodu, který zemřel, byl muž; vymřít po přeslici: poslední potomek rodu, který zemřel, byla žena.
Důsledek vymírání rodu byl důležitý v historii hlavně mezi šlechtici, neboť to mohlo znamenat úplné zaniknutí rodu, rodový majetek mohl příp. připadnout do jiných rukou apod. a to mělo velkou cenu.

“po přeslici (knižně, též expresivně, žertovně) – vymřít po přeslici (v šlechtických a panovnických rodinách, o jiném prostředí aktualizovaně) 1. (potomek) ženského pohlaví 2. (příbuzný) v ženské linii rodu”
Zdroj: Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné. Praha:
Academia, 1988.
Toto úsloví se používá (v obměnách) i v jiných jazycích (anglicky, německy, francouzsky, rusky).

Zdroj: http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/vymrit-po-preslici