To si takhle začátkem prázdnin vykračujete s rodinou po litoměřickém náměstí a chce se vám nadávat, protože hned vedle chodníku je docela hluboký výkop, ve kterém je plno dělníků a vůbec lidí, kteří něco prohlížejí. Říkáte si, že jste dlouho neviděli u výkopu takový rej, co se to děje, že by tam někdo skutečně pracoval? Pak si najednou všimnete, že nejde o kopáče, ale o lidi, kteří lopatičkami cosi odkrývají a košťátky odmetají. A to, co odkrývají jsou kosti, na první pohled lidské…

Samozřejmě hned začnete spekulovat, o co jde, jak je nález starý a tak dále. Říkáte si, že jelikož kostry nejsou tak hluboko, nepůjde o nález tak moc starý a vzácný. Ovšem díky tomu, že moje tchýně v jednom z archeologů poznává svého bývalého žáka, dozvídáme se brzy víc.

Sympatický archeolog Olda nám řekne, že jde o nález z 11. – 12. století, stavaři prý při výkopu narazili na staré pohřebiště. Zajímavé je, že na tomto místě byly pohřbeny jenom ženy (našli jich prý 7) a šlo o křesťanky, jelikož nebyly skoro vůbec ozdobené. Tehdejší kněží prý považovali zdobení mrtvol v hrobech za pohanské a neměli to rádi. Jedna z žen měla takzvané záušnice (opravdu nešlo o náušnice, tohle byl jiný druh šperku, který se vplétal do vlasů na uši) a další žena byla pohřbena s asi půlročním dítětem.

Na litoměřickém hlavním náměstí bylo srocení davu, kolemjdoucí se přidávali k přihlížejícím, všichni si fotili kostru, která byla odkrývána v hloubce asi 1,5 metru pod současným povrchem. Archeologové postupovali velmi pečlivě, zakreslovali a fotili nálezy, které pak skládalli do popsaných pytlíků. Přišlo mi, že tam chybí trochu pokory a piety k pozůstatkům našich předků, ale pak mi došlo, že jediné, co by je mohlo rušit jsou přihlížející. Archeologové se ve výkopu pochybovali pomalu a potichu, asi tento přístup tak nějak patří k jejich práci. Pro nás i ostatní přihlížející to byl rozhodně nečekaný a nevšední zážitek…